Blovice v letopisech (4.část)

Ekonomické reformy, k nimž došlo v našich zemích za vlády Marie Terezie (1740 – 1780) a Josefa II. (1780 – 1790), se musely zákonitě odrazit ve vědomí lidu. S rozvojem manufaktur rostla potřeba gramotných pracovních sil, a proto byl r. 1774 vydán nový školní řád, jímž byla zavedena povinná školní docházka od 6 do 12 let. Patent o zrušení nevolnictví z roku 1781 umožnil příliv českého živlu z venkova do měst a znamenal v konečné fázi obrození našeho národa. K sepsání půdy poddanské, vrchnostenské i duchovenské došlo v letech 1785 – 1789 tzv. josefínským katastrem. Po smrti Prokopa Kolovrata Krakovského v roce 1774 byla opět spojena panství hradišťské a březnické. Převzal je ve špatném stavu jeho syn Josef Maria, a proto bylo dáno do prodeje, ale novým majitelem, který zaplatil dluhy, koupeno zpět.

Kolem blovického kostela byl v této době zrušen původní hřbitov a v roce 1784 zřízen pozdější poblíž. Na konci 18. stol. zanikla kaple sv.Markéty na blovickém náměstí a v roce 1788 došlo ke zrušení šibenice a pranýře v Blovicích. Dalším záslužným činem bylo zřízení kontribučenské sýpky na Bohušově, která sloužila k ukládání přebytků obilí pro případ neúrody. V roce 1787 potvrdil Blovicím císař Josef II. výsady udělené jeho matkou Marií Terezií, které se týkaly 4 výročních trhů a trhů týdenních. Změnil se pouze termín jejich konání. V roce 1793 potvrdil Blovickým trhové výsady a vrchnosti nezávislou soudní moc císař František II. Josef Maria Kolovrat Krakovský se zasloužil též o stavební rozvoj na panství hradišťském. Ke konci 18. stol. dal přestavět starší barokní zámek.

Josef Maria Kolovrat Krakovský umírá v roce 1824. Držitelem hradišťského a březnického panství se stal jeho syn Jan Nepomuk Karel, zvaný Hanuš, Kolovrat Krakovský (narozený 12. 9. 1794). Po hraběti Morzinovi zdědil roku 1815 panství Merklín se statkem Ptenínem a Ježovy. Jeho vláda nad spojenými panstvími je naplněna nejedním šlechetným skutkem a vyhověním velkému množství žádostí poddaných. V roce 1833 se zasloužil o to, že Blovice připadly opět k Plzeňskému kraji. Hanuš Kolovrat byl člověk velice pobožný. Svědčí o tom rodinná hrobka a kaple sv. Kříže, kterou dal zřídit pro příslušníky rodu Kolovratů (později sem byli pohřbeni i někteří členové rodu Pálffyů z Erdödu) v roce 1833 poblíž blovického kostela.

Ve stejném roce byla vysvěcena pod lesem Dubím dnes už neexistující kaple sv. Františka Serafinského.V roce 1844 došlo k opravě kostela sv. Jana Evangelisty J. F. Jöndlem. Hanuš Kolovrat ustanovil při zdejším kostele pro jeho lepší chod dva kostelníky. V roce 1845 bylo průčelí blovického kostela osazeno šesti sochami českých patronů od pražského sochaře E. Maxe.

V témže roce se ujímá blovické farnosti významný kněz, básník a vlastenec, rodák z Kamenice nad Lipou, František Jaroslav Vacek – Kamenický (naroz. 24. 1. 1806), který se o rok později stal prvním blovickým děkanem. Jeho zásluhou byla nejen kronika farní (založená v roce 1780), ale i školní (o blovické škole bude pojednáno v samostatné kapitole) psána česky. O významu města Blovic a měšťanských vrstev svědčí budova staré radnice, postavená v roce 1825 na místě staršího domku. Dalšími památkovými objekty z 19.stol. ve městě jsou domy čp.148 (bývalé muzeum), čp. 149 (bývalý panský důchod), čp. 23, 24 a 31.

O národním uvědomění blovických měšťanů svědčí česky založená městská kronika z roku 1837. K hospodářskému rozvoji Blovic přispělo i potvrzení dřívějších výsad města Ferdinandem V. I přes nepříznivé okolnosti, jako byly požáry v letech 1782, 1831, 1833, 1846 a 1848 se od poloviny 18. století zástavba Blovic zahušťovala, takže v polovině 19. století dosáhla dvojnásobku původního počtu domů. V roce 1843 bylo v Blovicích 160 domů (1292 obyvatel), na Hradišti 47 stavení (368 obyvatel) a na Bohušově 24 stavení (200 obyvatel). Důležitou složku městského obyvatelstva představovala v této době židovská komunita, která byla až na výjimky soustředěna ve dvou sídelních okrscích, a to za severní stranou náměstí a západně od náměstí. V 19. stol. stála na místě pozdější synagogy původní dřevěná, údajně ze 17. stol. Zatímco v roce 1793 žilo v Blovicích 22 židovských rodin, v roce 1838 to bylo 28 rodin.

Protože jak tereziánský, tak i josefínský katastr nesplnily očekávání při vyměřování daně z pozemků, bylo třeba přikročit k jejich novému vyměření za účelem zdanění. Proto se v roce 1817 zahájily práce na tzv. stabilním katastru, jehož základem se stal přesný soupis a trigonometrické vyměření veškeré půdy. Stabilní katastr pro Čechy byl dokončen v roce 1846.

Hluboké hospodářské proměny, jimiž prošla naše společnost v 1.pol. 19. stol., se musely odrazit i v politickém myšlení a vědomí všech vrstev národa. Od počátku 19. stol. zapouští národní hnutí své kořeny také ve venkovských městech. V Blovicích stál u jeho zrodu samotný hrabě Hanuš Kolovrat. Jeho národní cítění dokládá nejlépe fakt, že se činně zúčastnil práce v Matici České. Podporoval též nově založené Národní muzeum a těšil se popularitě a úctě mezi českými vlastenci. V 1.pol. 19. stol. je toho dokladem jeho korespondence se spisovateli V.Hankou, F.L.Čelakovským a F.Palackým. Jistě to nebyla pouhá náhoda, že Hanuš Kolovrat si vybral pro farnosti na svých panstvích (v Březnici, v Merklíně a v Blovicích) člověka zapáleného pro věc našeho národa – Frant. Jarosl. Vacka – Kamenického. Ten se přihlásil k buditelům našeho národa již v roce 1825 básní „První květen“. Poté následovaly „Písně v  národním českém duchu (1833) a „Lilie a růže“ (1846). Národní cítění vyvolávala i germanizační politika feudálně absolutistického režimu, což vyústilo v konečné fázi k revolučním událostem roku 1848. V Blovicích se v důsledku těchto událostí konala 25.března 1848 velká slavnost, spojená s procesím z blovického kostela k soše sv. Jana Nepomuckého na náměstí a zpět, které se zúčastnil vlastenecký kněz Fr. Jarosl. Vacek – Kamenický. Ten nechyběl ani při revolučních událostech v Praze, stejně jako hrabě Hanuš Kolovrat.

I když bylo červnové povstání roku 1848 v Praze nakonec potlačeno, ukázala se nutnost řešit některé otázky feudální společnosti, především roboty. K jejímu zrušení došlo 7.září 1848. V důsledku toho byly ustanoveny zemské vyvazovací komise. Poddaní se mohli vykoupit z roboty. Této výhody však mohli plně využít jen bohatí sedláci. Pro drobné rolníky to znamenalo značné zadlužení. Při vyvazování gruntů v letech 1850 a 1851 odpustil hrabě Hanuš Kolovrat jednu třetinu stanovené náhrady 49 bývalým poddaným hradišťského panství. Před zrušením vrchnostenské (patrimoniální) správy žilo na hradišťském panství 4761 obyvatel a jeho výměra činila 4643 ha, z toho bylo 2383 ha dominikálu.

Josef Koželuh

3.část | Titulní stránka | 5.část