Blovice v letopisech (7.část)

V 80. letech 19. stol. přibývá v Blovicích vlivem nových živností, růstu obchodu a železničního spojení počtu obyvatel a domů. V roce 1880 měly Blovice 1755 obyvatel, kteří žili v 211 domech (s blovickým Bohušovem to bylo 1862 lidí v 223 domech). V jednom stavení bydlelo tehdy průměrně osm osob. Do roku 1890 stoupl počet obyvatel v Blovicích na 1765 (v 226 domech). Kromě katolického obyvatelstva byla ve městě usazena i židovská komunita. K roku 1880 činila 158 příslušníků.

Od roku 1870 se vystřídali v čele Blovic následující starostové: František Háček, rolník a řemenář (1870 – 1879), Václav Ebenstreit, notář (1880 – 1885), Josef Karlík, majitel parních mlýnů (1885 – 1891) – po určitou dobu zastával funkci okresního starosty, předsedy spolku mlynářů a roku 1897 byl zvolen poslancem Říšské rady ve Vídni. V roce 1891 vykonával funkci starosty města rolník Karel Homan a v roce 1892 rolník František Šafařík.

V 70. a 80. letech 19. stol. vznikají v Blovicích nové obchody a usazují se tu nové obchodnické rody. Jednalo se o pekařství a krupařství, založené Josefem Svachem v roce 1872. V roce 1880 založil obchod se smíšeným zbožím Jan Škořepa, který přišel do Blovic v roce 1874 jako četník. Z dřívějších obchodníků působili v této době ve městě Brandlové, Radnitzerové a Weisskopfové.

V 80. letech 19. stol. byl  na Blovicku rozšířený obchod s bagouny (plemeno prasat chovaných na pastvě a dokrmovaných na sádlo). V Panském domě se pro tuto příležitost ubytoval dohazovač, který prodával bagouny většinou na úvěr. Vzmáhající se výroční a týdenní trhy pak tento způsob obchodu úplně odstranily. V době konání trhů byl blovický hotel Panský dům se stinnou zahradou, hostinec Na růžku a ostatní hostince přeplněny návštěvníky, a proto musely být pro tento účel dobře zásobeny. K zlepšení obchodu a trhů přispělo i postavení železného mostu v roce 1885 přes řeku Úslavu na Hradišti nákladem 7712 zlatých.

Založením tzv. gremia blovických obchodníků byl dán nový impuls k živnostenskému podnikání ve městě. Vznikají nové a lépe vybavené obchody, zejména se smíšeným a střižním zbožím, galanterie, obchody se železářským zbožím, s barvami a s kartáčnickým zbožím – zřizované při koloniálu. Z nových řemesel se jednalo o klempířství, knihařství, cukrářství, řemenářství a nové zámečnické dílny. U kolébky „Gremia obchodníků Blovických“ stojí první organizátoři již 12. prosince 1885. Ti nejprve vypracovali stanovy gremia a teprve po jejich schválení c. k. místodržitelstvím 5. července 1888 a okresním hejtmanstvím 8. srpna téhož roku byla svolána ustavující schůze gremia na 29. srpna 1888. K zakládajícím členům patřili Abraham Fischl, Barbora Brandlová, Bedřich Goldscheider, Erech Harpmann, Richard Hlína, Ferdinand Lederer, Marek Lederer, Samuel Lederer, Adolf Radnitzer, Marek Radnitzer, Ludwig Radnitzer, Jan Škořepa, Josef Staněk, Josef Svach, Augustin Toula, Jan Mašek a Bedřich Weisskopf. Z uvedeného seznamu je patrné, že mezi zakládajícími členy gremia byla početná židovská skupina. Gremium zahrnovalo vedle Blovic i obce v blovickém soudním okresu. Učební doba v gremiu trvala 2 – 4 roky, poplatek za přijetí činil 2 zl. a za vyučení 3 zl. Prvním předsedou gremia se stal Bedřich Weisskopf, který stál v jeho čele se svými spolupracovníky až do valné hromady konané 2. února 1909.

Protože blovičtí obchodníci a živnostníci pociťovali nedostatek úvěru, usilovali v obecním zastupitelstvu o zřízení peněžního ústavu po vzoru jiných měst. Námětu pro zřízení spořitelny se ujali Václav Ebenstreit, Josef Karlík, Kašpar Kursa, MUDr. Štěpán Pučálka a děkan Jan Kratochvíle. Výnosem c. k. místodržitelství v Praze 22. března 1887 bylo dáno svolení ke zřízení spořitelny pod názvem „Městská spořitelna Blovická“. Ta začala úřadovat v neděli 17. července 1892 v obecním domě na náměstí (na místě pozdější budovy spořitelny) v místnosti určené pro hasičskou hlídku. V roce 1895 se spořitelna přestěhovala do budovy radnice.

Ostré politické spory mezi staročechy a mladočechy v Blovicích v letech 1875 – 1877 byly překlenuty založením Literárního spolku ve městě v roce 1879. Posláním spolku bylo podporovat českou literaturu odebíráním hodnotných knih a časopisů, pořádáním přednášek a šířením osvěty. Pro tento účel byla zřízena ve spolkové místnosti čítárna a knihovna. Ta se v roce 1889 nacházela ve spolkové místnosti Literárního spolku, a to v Panském domě. Knihy se půjčovaly vždy ve čtvrtek a v neděli od 7 do 8 hodin večer. Literární spolek pořádal též koncerty. Pro tento účel zakoupil klavír. V roce 1889 byl ustanoven při spolku též Pěvecký odbor, který měl 72 činných členů. Literární spolek připravil rovněž celou řadu přednášek, k nimž přispěli pozvaní řečníci i místní občané (např. K. Klostermann, Fr. Schwarz, Fr. Hora, P. Nebeský, B. Tyšler, F. Holeček, A. Šnajdauf, K. Brož, dr. Fridolín Macháček, St. Mráz, O. Ott, MUDr. Št. Pučálka, V. Ebenstreit, K. Kursa, J. Soldát, V. Vlach, JUDr. J. Březina, V. Šediva, R. Tvrdek, JUDr. K. Záhořík, Fr. Raušar a jiní). K hudebním produkcím přispěli St. Suda, Jan Kubelík, plzeňský „Hlahol“, „Kytara“ z Prahy, Pepa Bartoň a další. Literární spolek uspořádal roku 1885 s Literárním spolkem plzeňským výlety na Třemšín, Prácheň a Rabí, roku 1886 do Horažďovic, do Písku k odhalení pomníku Fr. Palackému, roku 1888 na Orlík a Zvíkov. Spolek se též zúčastnil národních oslav a různých podniků vysíláním deputací. V roce 1889 uspořádal s místními spolky v hradišťském parku velikou slavnost ve prospěch Ústřední matice školské, jejíž odbor vznikl v témže roce i v Blovicích. Když v roce 1881 vyhořelo Národní divadlo, složilo město Blovice 100 zlatých a stalo se tak členem Sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze. Literární spolek daroval částku 400 zlatých na znovuzřízení Národního divadla. Ve dnech 4. a 5. září 1880 uspořádal v Blovicích Spolek akademiků plzeňského kraje „Radbuza“ oslavu blovických básníků Vacka – Kamenického, Vejskraba – Bělohrobského a Heinricha Jiroty. Zásluhou spolku „Radbuza“ byl na starém blovickém hřbitově (poblíž kostela) odhalen 26. srpna 1883 pomník kantoru a básníkovi Bělohrobskému a dne 8. září 1885 i prvnímu blovickému děkanovi a básníku Kamenickému za účasti řady významných hostů, členů Literárního spolku a široké veřejnosti.

V 80. letech 19. stol. vznikly v Blovicích i spolky, které měly jinou hlavní náplň než bylo šíření literatury, hudby a osvěty. Potřeba čelit požárům vedla pokrokové blovické občany k tomu, aby i v Blovicích byl založen Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1877 došlo k velkému požáru na Hradišti, při kterém shořely stáje v panském dvoře. Proto byl v roce 1881 utvořen ve městě komitét pro založení sboru, jehož předsedou se stal Josef Brandl z Blovic. Komitét připravil stanovy, které byly počátkem roku 1882 schváleny. Tak dochází ke vzniku organizace, která kromě svého vlastního poslání, jímž je zachraňování majetku při požárech a živelních pohromách, hraje po celou dobu své existence ještě další významnou roli v kulturním a společenském životě našeho města. První valná hromada Sboru dobrovolných hasičů v Blovicích se konala 1. dubna 1882. Bylo na ní přítomno 86 členů a do prvního správního výboru byli zvoleni: starostou Josef Karlík, náměstkem starosty  Jan Žák, velitelem Karel Klement, náměstkem velitele František Šafařík, jednatelem Václav Kratochvíl a pokladníkem Karel Homan. Blovická obec darovala založenému sboru ruční čtyřkolovou stříkačku a přenesla na sbor právo působení při požárech. Stalo se tak dne 10. července 1882. Sbor dobrovolných hasičů v Blovicích působil po svém založení i v sousední obci Hradišti. Hradišťské panství již dávno předtím mělo dřevěnou ruční stříkačku, s níž pomáhalo při požárech i v Blovicích. Po velké bouři v roce 1884 byly hned na zámku Hradišti instalovány první bleskosvody v Blovicích.

Do 80. let 19. stol. spadají také počátky tělovýchovného hnutí v Blovicích. Z popudu starosty ČOS v Praze dr. Podlipného a z iniciativy dr. Fr. Metelky v Blovicích a ještě několika dalších příznivců došlo na jaře roku 1889 v Blovicích k ustavení přípravného výboru jednoty Sokolské v čele se starostou Josefem Karlíkem, purkmistrem města. Dalšími členy (bratry) přípravného výboru byli Štěpán Pučálka, Josef Bukovský, Karel Klement, Josef Březina, František Metelka, Václav Vlach, František Bartůněk, Josef Svach a Josef Holeček. 1. června 1889 se sešla ustavující valná hromada za účasti dříve přihlášených členů. Od této doby pořádala místní organizace Sokola vedle cvičení výlety, vycházky, divadelní představení, přednášky a další osvětovou činnost.

Josef Koželuh

6.část | Titulní stránka | 8.část