Blovice v letopisech (8.část)
Významnými představiteli politického a společenského života
v Blovicích v 90. letech 19. stol. se stali Josef František Karlík a JUDr.
Josef Březina. Josef František Karlík byl v roce 1893 zvolen za národní
stranu svobodomyslných (mladočeši) do Sněmu Království českého. Zasloužil se
mimojiné o regulaci řeky Úslavy. V roce 1879 se zúčastnil mezinárodní
výstavy v Praze, v roce 1888 jubilejní krajinské výstavy
v Rokycanech a v roce 1891 jubilejní výstavy v Praze, za což
obdržel čestné diplomy. O politické kariéře Josefa Františka Karlíka více
v předešlém článku. Jeho mladším vrstevníkem byl JUDr. Josef Březina,
rodák od Chotěboře (1861). Po studiích na právnické fakultě, soudní praxi ve
Vídni a v advokátní kanceláři JUDr. Františka Metelky si otevřel
v roce 1895 svou vlastní advokátní kancelář a zapojil se tak do
politického života. Byl aktivní i ve spolkovém životě. V roce 1896 byl
zvolen do správy městské spořitelny a v roce 1898 do obecního
zastupitelstva a městské rady. Od roku 1898 byl též členem okresního
zastupitelstva a okresní správní komise.
V čele města se vystřídali v letech 1892 – 1894 purkmistr
JUDr. František Metelka, 1895 – 1897 Viktor Kříž a konečně v letech 1898 –
1901 Emanuel Bezděka. Během tohoto období zastávali funkci radních Jan
Zacharda, MUDr. Štěpán Pučálka, Jan Skořepa (2x), Josef František Karlík, Josef
Bukovský, Karel Homan, Josef Šplíchal (2x), Jan Šubrt, Václav Kříž, Karel Háček
a JUDr. Josef Březina.
O významu města a jeho představitelů svědčí přestavba radnice čp.
143 v pseudorenesančním slohu v roce 1893 a ve stejném roce stavba
soudní budovy čp. 137 (Blovice byly sídlem soudního okresu, který spadal pod
politický okres se sídlem v Plzni).
K lepšímu spojení Blovic se sousedním Spálenopoříčskem
přispěla stavba mostu přes řeku Úslavu v Luční ulici v roce 1897.
V roce 1898 došlo k neúspěšnému jednání o stavbu železniční trati
z Blovic na Rožmitál pod Třemšínem.
Pozornost v 90. letech 19. stol. byla věnována i zdravotnictví a
sociální péči. Už v roce 1892 byla ve městě ustanovena osmičlenná
zdravotní komise za vedení městského lékaře MUDr. Václava Uzla. Jednalo se o
opatření proti zavlečení cholery z Uher. V roce 1895 zřídil hrabě
Eduard Pálffy opatrovnu, ve které působila kongregace školských sester. Tento
ústav změnil hrabě Jan Pálffy (stál v čele hradišťského panství
v letech 1898 – 1918) v sirotčinec a daroval městu s podmínkou,
že si zde ponechá právo umístit dva sirotky.
Nezapomínalo se ani na zemřelé. V roce 1892 byl zrušen hřbitov
severně od kostela a již v roce 1891 dostavěn zednickým mistrem Václavem
Bočkem nákladem 8000 zlatých, včetně ceny pozemků, společný hřbitov pro
Blovice, Hradiště, Vlčice-Huť, Komorno, Chocenickou Lhotu, Štítov, Chocenice a
Kotousov. Náklady na hřbitov zaplatily uvedené obce. Hřbitov s 834 hroby byl
rozdělen na dvě části. Zatímco venkovské obce si vyhradily pravou stranu od
vchodu, levá připadla obci blovické. Do konce 19. stol. byly pak přeneseny
ostatky básníků Františka Jaroslava Vacka – Kamenického a Vojtěcha Mikuláše
Vejskraba – Bělohrobského a kantora Josefa Hyana na tento nový hřbitov.
Zlepšená dopravní obslužnost v 2. polovině 19. a na počátku 20.
stol. znamenala, že část obyvatel z Blovic začala dojíždět do Plzně na
stavební práce a do továren, zejména do Škodových závodů. Někteří blovičtí
občané se i odstěhovali do Plzně. Mužský dorost odcházel do učení a ženský do
služeb do Vídně, kde z něho většina po 1. světové válce už zůstala.
Někteří odcházeli za prací do Ameriky a do Německa. To byly hlavní příčiny,
proč ubylo v Blovicích na konci 19. a na poč. 20. stol. obyvatel.
V roce 1900 žilo v Blovicích 1751 občanů v 224 domech. Ve stejném
roce mělo město 75 příslušníků židovského původu.
V průběhu 90. let 19. stol. pokračovaly ve své úspěšné
činnosti ve městě Literární spolek, Sokol a Sbor dobrovolných hasičů. Roku 1898
obsahovala knihovna Literárního spolku 662 svazků, lidová knihovna 94 svazků.
V roce 1899 uspořádal Literární spolek v dvoraně Panského domu
koncert jednoho z našich nejvýznamnějších houslistů Jana Kubelíka. Bohatou
činnost v tomto období vyvíjel i blovický Sokol. Místnosti pro cvičení
byly získány v Panském domě a bylo zakoupeno základní cvičební nářadí.
V roce 1892 proběhl v Blovicích slet Sokolské župy Plzeňské, při němž
se konala velká slavnost v zámeckém parku na Hradišti. K desátému
výročí trvání sokolské jednoty ve městě byly v roce 1899 uspořádány
oslavy. Při této příležitosti se uskutečnila tělovýchovná a hudební akademie
v zahradě hotelu Panský dům. Druhý den prošel městem průvod až do zámeckého
parku na Hradišti, kde proběhlo veřejné vystoupení, po němž následovala lidová
zábava a celá slavnost byla zakončena věnečkem na rozloučenou. Již tehdy
navštívili Blovice cvičenci z Plzně, Přeštic, Starého Plzence a Nepomuku.
Blovický Sokol patřil do Plzeňské župy sokolské, a proto se jeho členové
pravidelně zúčastňovali všech veřejných vystoupení. K největším patřily
okrskové, župní a celostátní slety. V roce 1900 došlo k výměně funkcí
v Sokole. Po učiteli Karlu Klementovi se stal náčelníkem Rudolf Homan.
V roce 1901 se uskutečnil všesokolský slet v Praze, kterého se
zúčastnilo z blovické jednoty 20 členů, dvě družstva pro prostná a poprvé
sedm žen. Šlo o průkopnice, které to tehdy neměly snadné. Vždyť žena, ukazující
se v této době na veřejnosti jako cvičenka, byla hodna k odsouzení.
Neúnavnou pílí vynikal v této době i Sbor dobrovolných hasičů, který
patřil od roku 1885 do Plzeňské župy a od roku 1899 do Podkokšínské – Blovické
župy (vznikla v roce 1895). Sbor vedle zásahů při požárech v obcích
na Blovicku pořádal koncerty a celou řadu dalších akcí.
V průběhu 90. let 19. stol. zahájily ve městě svou činnost i
další spolky. Roku 1891 založený „Spolek vojenských vysloužilců
v Blovicích a okolí“ se po první světové válce dobrovolně rozešel. Roku
1894 vznikl v Blovicích „Rybářský spolek“, jehož cílem byla ochrana ryb.
Spolek byl založen osmdesáti nadšenci a jeho prvním předsedou se stal František
Červenka.
Konečně do 90. let 19. stol. spadají počátky dělnických spolků ve
městě. Zde vynikl neúnavnou prací Josef Sladký, který rozšiřoval mezi občany
dělnické časopisy Rudé květy, Rašpli, Červánky, Zář, Posla lidu a Novou dobu.
Ty vozil dvakrát týdně z Plzně. V roce 1894 založil vzdělávací spolek
Probuzení, který měl tehdy asi 33 členů. Ze Sladkého poznámek známe pouze některá
jména – Veverku, Velhartického, Franka, Bešťáka, Herbolta, Pergla a Mencla.
Členové spolku museli měnit místa schůzí, scházet se tajně, protože jejich
činnost byla pronásledována četníky. V roce 1897 opět z iniciativy
Josefa Sladkého byla v Blovicích založena skupina všeodborového spolku
Jarost. Zakládajícími členy byli vedle Josefa Sladkého Jan Sladký, Václav
Prokopec, Václav Michálek ze Ždírce, Václav Sobotník, Josef Jandík, Jan Veverka, Vojtěch Sklenář, Bartoloměj
Pergl, Tomáš Kajer, Jan Mašek, Josef Slanec, František Havlíček, Josef Fiala
z Huti, Kuchyňka z Huti, Mašek z Vlčic, Antonín Frýz a Václav
Davídek starší.