Blovice v letopisech (8.část)

Významnými představiteli politického a společenského života v Blovicích v 90. letech 19. stol. se stali Josef František Karlík a JUDr. Josef Březina. Josef František Karlík byl v roce 1893 zvolen za národní stranu svobodomyslných (mladočeši) do Sněmu Království českého. Zasloužil se mimojiné o regulaci řeky Úslavy. V roce 1879 se zúčastnil mezinárodní výstavy v Praze, v roce 1888 jubilejní krajinské výstavy v Rokycanech a v roce 1891 jubilejní výstavy v Praze, za což obdržel čestné diplomy. O politické kariéře Josefa Františka Karlíka více v předešlém článku. Jeho mladším vrstevníkem byl JUDr. Josef Březina, rodák od Chotěboře (1861). Po studiích na právnické fakultě, soudní praxi ve Vídni a v advokátní kanceláři JUDr. Františka Metelky si otevřel v roce 1895 svou vlastní advokátní kancelář a zapojil se tak do politického života. Byl aktivní i ve spolkovém životě. V roce 1896 byl zvolen do správy městské spořitelny a v roce 1898 do obecního zastupitelstva a městské rady. Od roku 1898 byl též členem okresního zastupitelstva a okresní správní komise.

V čele města se vystřídali v letech 1892 – 1894 purkmistr JUDr. František Metelka, 1895 – 1897 Viktor Kříž a konečně v letech 1898 – 1901 Emanuel Bezděka. Během tohoto období zastávali funkci radních Jan Zacharda, MUDr. Štěpán Pučálka, Jan Skořepa (2x), Josef František Karlík, Josef Bukovský, Karel Homan, Josef Šplíchal (2x), Jan Šubrt, Václav Kříž, Karel Háček a JUDr. Josef Březina.

O významu města a jeho představitelů svědčí přestavba radnice čp. 143 v pseudorenesančním slohu v roce 1893 a ve stejném roce stavba soudní budovy čp. 137 (Blovice byly sídlem soudního okresu, který spadal pod politický okres se sídlem v Plzni).

K lepšímu spojení Blovic se sousedním Spálenopoříčskem přispěla stavba mostu přes řeku Úslavu v Luční ulici v roce 1897. V roce 1898 došlo k neúspěšnému jednání o stavbu železniční trati z Blovic na Rožmitál pod Třemšínem.

Pozornost v 90. letech 19. stol. byla věnována i zdravotnictví a sociální péči. Už v roce 1892 byla ve městě ustanovena osmičlenná zdravotní komise za vedení městského lékaře MUDr. Václava Uzla. Jednalo se o opatření proti zavlečení cholery z Uher. V roce 1895 zřídil hrabě Eduard Pálffy opatrovnu, ve které působila kongregace školských sester. Tento ústav změnil hrabě Jan Pálffy (stál v čele hradišťského panství v letech 1898 – 1918) v sirotčinec a daroval městu s podmínkou, že si zde ponechá právo umístit dva sirotky.

Nezapomínalo se ani na zemřelé. V roce 1892 byl zrušen hřbitov severně od kostela a již v roce 1891 dostavěn zednickým mistrem Václavem Bočkem nákladem 8000 zlatých, včetně ceny pozemků, společný hřbitov pro Blovice, Hradiště, Vlčice-Huť, Komorno, Chocenickou Lhotu, Štítov, Chocenice a Kotousov. Náklady na hřbitov zaplatily uvedené obce. Hřbitov s 834 hroby byl rozdělen na dvě části. Zatímco venkovské obce si vyhradily pravou stranu od vchodu, levá připadla obci blovické. Do konce 19. stol. byly pak přeneseny ostatky básníků Františka Jaroslava Vacka – Kamenického a Vojtěcha Mikuláše Vejskraba – Bělohrobského a kantora Josefa Hyana na tento nový hřbitov.

Zlepšená dopravní obslužnost v 2. polovině 19. a na počátku 20. stol. znamenala, že část obyvatel z Blovic začala dojíždět do Plzně na stavební práce a do továren, zejména do Škodových závodů. Někteří blovičtí občané se i odstěhovali do Plzně. Mužský dorost odcházel do učení a ženský do služeb do Vídně, kde z něho většina po 1. světové válce už zůstala. Někteří odcházeli za prací do Ameriky a do Německa. To byly hlavní příčiny, proč ubylo v Blovicích na konci 19. a na poč. 20. stol. obyvatel. V roce 1900 žilo v Blovicích 1751 občanů v 224 domech. Ve stejném roce mělo město 75 příslušníků židovského původu.

V průběhu 90. let 19. stol. pokračovaly ve své úspěšné činnosti ve městě Literární spolek, Sokol a Sbor dobrovolných hasičů. Roku 1898 obsahovala knihovna Literárního spolku 662 svazků, lidová knihovna 94 svazků. V roce 1899 uspořádal Literární spolek v dvoraně Panského domu koncert jednoho z našich nejvýznamnějších houslistů Jana Kubelíka. Bohatou činnost v tomto období vyvíjel i blovický Sokol. Místnosti pro cvičení byly získány v Panském domě a bylo zakoupeno základní cvičební nářadí. V roce 1892 proběhl v Blovicích slet Sokolské župy Plzeňské, při němž se konala velká slavnost v zámeckém parku na Hradišti. K desátému výročí trvání sokolské jednoty ve městě byly v roce 1899 uspořádány oslavy. Při této příležitosti se uskutečnila tělovýchovná a hudební akademie v zahradě hotelu Panský dům. Druhý den prošel městem průvod až do zámeckého parku na Hradišti, kde proběhlo veřejné vystoupení, po němž následovala lidová zábava a celá slavnost byla zakončena věnečkem na rozloučenou. Již tehdy navštívili Blovice cvičenci z Plzně, Přeštic, Starého Plzence a Nepomuku. Blovický Sokol patřil do Plzeňské župy sokolské, a proto se jeho členové pravidelně zúčastňovali všech veřejných vystoupení. K největším patřily okrskové, župní a celostátní slety. V roce 1900 došlo k výměně funkcí v Sokole. Po učiteli Karlu Klementovi se stal náčelníkem Rudolf Homan. V roce 1901 se uskutečnil všesokolský slet v Praze, kterého se zúčastnilo z blovické jednoty 20 členů, dvě družstva pro prostná a poprvé sedm žen. Šlo o průkopnice, které to tehdy neměly snadné. Vždyť žena, ukazující se v této době na veřejnosti jako cvičenka, byla hodna k odsouzení. Neúnavnou pílí vynikal v této době i Sbor dobrovolných hasičů, který patřil od roku 1885 do Plzeňské župy a od roku 1899 do Podkokšínské – Blovické župy (vznikla v roce 1895). Sbor vedle zásahů při požárech v obcích na Blovicku pořádal koncerty a celou řadu dalších akcí.

V průběhu 90. let 19. stol. zahájily ve městě svou činnost i další spolky. Roku 1891 založený „Spolek vojenských vysloužilců v Blovicích a okolí“ se po první světové válce dobrovolně rozešel. Roku 1894 vznikl v Blovicích „Rybářský spolek“, jehož cílem byla ochrana ryb. Spolek byl založen osmdesáti nadšenci a jeho prvním předsedou se stal František Červenka.

Konečně do 90. let 19. stol. spadají počátky dělnických spolků ve městě. Zde vynikl neúnavnou prací Josef Sladký, který rozšiřoval mezi občany dělnické časopisy Rudé květy, Rašpli, Červánky, Zář, Posla lidu a Novou dobu. Ty vozil dvakrát týdně z Plzně. V roce 1894 založil vzdělávací spolek Probuzení, který měl tehdy asi 33 členů. Ze Sladkého poznámek známe pouze některá jména – Veverku, Velhartického, Franka, Bešťáka, Herbolta, Pergla a Mencla. Členové spolku museli měnit místa schůzí, scházet se tajně, protože jejich činnost byla pronásledována četníky. V roce 1897 opět z iniciativy Josefa Sladkého byla v Blovicích založena skupina všeodborového spolku Jarost. Zakládajícími členy byli vedle Josefa Sladkého Jan Sladký, Václav Prokopec, Václav Michálek ze Ždírce, Václav Sobotník, Josef Jandík, Jan Veverka, Vojtěch Sklenář, Bartoloměj Pergl, Tomáš Kajer, Jan Mašek, Josef Slanec, František Havlíček, Josef Fiala z Huti, Kuchyňka z Huti, Mašek z Vlčic, Antonín Frýz a Václav Davídek starší.

Josef Koželuh

7.část | Titulní stránka | 9.část