Blovice v letopisech (12.část)

Druhá polovina 20. let 20. stol. se nesla ve znamení růstu živností a obchodu v Blovicích. V uvedeném období dochází též k celé řadě kulturních podniků ve městě. Od sklonku 20. let však postihuje jednotlivé výrobní sféry hospodářská krize. 1.prosince 1928 byla v Blovicích zrušena okresní samospráva. Okres Blovice se stal součástí okresu Plzeň-venkov. Do okresního zastupitelstva v Plzni byl za Blovicko zvolen JUDr. Karel Záhořík. 11. 3. 1928 proběhly volby do obce. Starostou města se stal Rudolf Homan, I. náměstkem Petr Hrach, II. náměstkem Hugo Tajšl. 27. 10. 1929 se uskutečnily volby do Národního shromáždění a do senátu. V Národním shromáždění obdrželi komunisté 21 hlasů, nár. soc. 228 hlasů, soc. dem. 492, fašisté 8, nár. dem. 183, lidovci 99, republikáni 89, živnostníci 135 a něm. křesť. soc. jeden hlas. V senátu získali komunisté 20 hlasů, něm. soc. dem. jeden hlas, něm. nacionál. 5, nár. soc. 184, soc. dem. 422, fašisté 2, nár. dem. 172, lidovci 97, republikáni 76, živnostníci 127 a něm. křesť. soc. eden hlas. 13. 3. 1932 se konaly volby do obecního zastupitelstva, v nichž obdrželi nár. dem. 295 hlasů (7 mandátů), soc. dem. 450 hlasů (10 mandátů), nár. soc. 298 (6), živnostníci 109 (2), komunisté 41 (1), lidovci 129 (3) a republikáni 63 hlasů (1 mandát). 3. 4. 1932 došlo k volbě starosty, jímž se stal opět Rudolf Homan, I. náměstkem Petr Hrach a II. náměstkem Tomáš Šlégr.

Ve 20. a 30. letech pokračovalo ve své činnosti i Obchodní gremium v Blovicích. Dne 20. února 1928 byl v Blovicích uspořádán „Úřední den pro živnostenská společenstva v okresu Blovickém “. Starostou gremia v letech 1931 – 1932 se stal Bohumil Fišer, místostarostou František Hančík. Za první republiky existovalo ve městě dle statistiky Jana Škořepy celkem 112 živností zasahujících do 46 oborů. V Blovicích byl zřízen elektrozávod Františka Skaly a v roce 1933 elektrozávod Otakara Šefla na opravy elektromotorů a spotřebičů. Již v roce 1927 byl přijat návrh na umělé osvětlení města 55 lampami za 7058, 07 Kč ročně. V roce 1928 rozšířila firma Fr. Skala z Blovic veřejné osvětlení ještě o 7 lamp. Počátkem července 1927 uspořádaly Západočeské elektrárny akc. spol. v Plzni výstavu v zahradě hotelu Panský dům, kterou obeslali též místní živnostníci M.Kozák, V. Zelenka a Fr. Skala. V hotelu Panský dům proběhla v roce 1926 pod protektorátem městské rady též výstava drůbeže, holubů, králíků, odborných potřeb a literatury. Mnohem četněji byla obeslána druhá výstava počátkem roku 1927.

V 20. a 30. letech byla v Blovicích a na Hradišti rozvinuta též obchodní síť. V období první republiky zde existovalo celkem 58 soukromých obchodů. V dřívějších dobách bylo zvykem, že byly otevírány v 6 hodin ráno a zavíralo se v 9 hodin večer. Obchody byly otevřeny též v sobotu a v neděli dopoledne. Teprve asi v polovině dvacátých let byla prodejní doba zkracována, ale nedělní prodej trval i nadále. V květnu 1929 si najal v Blovicích obchod A. Vlnaře Bohumil Fišer. V roce 1932 převzal koloniální obchod ve městě Josef Popek. Kromě soukromých obchodů se za první republiky rozvíjelo i svépomocné družstevnictví. V Blovicích byly otevřeny 2 filiálky koloniálního zboží Západočeského konzumního družstva, Občanský konzum a filiálka Řeznického a uzenářského družstva legionářů.

V Blovicích působilo též několik hostinců. Tento stav byl přibližně neměnný od počátku 20. stol. až do doby zániku soukromého podnikání. Byly zde dva hotely – Panský dům a nověji postavený hotel na návsi Hradiště v sousedství zámku. Průměrný počet hostinců za první republiky byl 11 v Blovicích, 2 na Hradišti a Bohušově a oblíbený výletní hostinec v Kamensku. Hotely a hostince byly zásobeny převážně pivem z Plzně, protože blovický a hradišťský pivovar byly zrušeny. Namísto zrušených pivovarů zde vznikly sklady, a to na náměstí piva březnického a na Hradišti protivínského. Tato piva konkurovala „ plzeňskému“ nejen svou lácí, ale i kvalitou.

Z průmyslových podniků vznikl na místě cihelny nad nádražím závod Keramika vyrábějící plné cihly, střešní tašky a drenážní trubky. Při prodejnách stavebnin firmy Klement a Kraus vznikla výroba cementového zboží. U bývalého Karlíkova mlýna byla velká pekárna, která po požáru mlýna na počátku 30. let zanikla. Když bylo zastaveno mletí ve mlýně „ V lukách “, byla zde zřízena tzv. Lenkovna, kde později plzeňská firma Navara vyráběla nábytkové kování. Zámečnictvím a prodejem zemědělských strojů se zabývaly firmy Kozák, Redlich a Zelenka. Pokusem o zavedení většího průmyslového podnikání v Blovicích byla snaha Josefa Heřmana, krejčího z Blovic, a Artura Broka z Prahy, kteří začali vyrábět konfekční oděvy. V roce 1928 vybudovali v Jirotově ulici čp. 375 větší budovu pro dílny.

Na počátku 30. let se vrátil do republiky z USA Josef Ledajaks, který se spojil s majitelem strojírny M. Kozákem a J. Vildem z Plzně. V dílně M. Kozáka ( pozdější STS ) zahájili pak výrobu elektrických vrtaček. Tři společníci propůjčili novému závodu iniciály svých příjmení, a tak vznikl název LEKOV. Pod tímto názvem byly pak známé nejen u nás, ale i v cizině. 1. dubna 1929 byla pronajata na dobu šesti let obecní cihelna Josefu Beránkovi, nájemci děkanských pozemků, za roční nájem 8000 Kč. Již v roce 1928 byly městské spořitelně pro stavbu nové budovy nabídnuty obecní domy čp. 89 a 90 za 170 000 Kč. V dubnu 1932 došlo k bourání uvedených domů. Na jejich místě byla pak vlastním nákladem postavena v letech 1932 - 1933 podle projektu Ing. arch. Františka Nejdla moderní budova spořitelny. V druhé polovině 20. let se rozrůstají Blovice o novou čtvrť na Hájku a na Dubí. V září 1926 čítalo město s Blovickým Bohušovem 1986 obyvatel, kteří žili v 336 domech. V tomto roce zde žilo 39 židů a 13 příslušníků německé národnosti. V roce 1930 měly Blovice již 2387 obyvatel, kteří žili ve 420 domech. Příslušníků židovského etnika bylo 20. V roce 1931 čítaly Blovice 2405 občanů.

Nepříznivý dopad na růst města měly v tomto období požáry. 2. 12. 1926 zachvátil požár objekt zdejšího děkanství, přičemž lehla popelem budova kaplanky a k ní přistavěná kůlna na polní nářadí. Dne 18.9.1931 vznikl požár v bývalém Karlíkově mlýně a vzdor tomu, že oheň byl lokalizován 12 hasičskými sbory, z nichž tři pracovaly s motorovými stříkačkami, vyhořel mlýn do základů a zůstala pouze obytná budova. Mlýnské zařízení, stroje a zásoby byly zcela zničeny. Majitel mlýna B. Fröhlich utrpěl škody cca 500 000 Kč.

Od 2.poloviny 20.let dochází k postupnému zhoršování ekonomiky, a tím i k růstu nezaměstnanosti. Průvodním jevem tohoto procesu se stali i bezdomovci. Již v roce 1926 byly zakoupeny 4 vyřazené vagony z Čes. Velenic pro nebydlící občany z čp. 78 a umístěny na Hájku. K zlepšení postavení nezaměstnaných v Blovicích dochází k celé řadě podpůrných stavebních podniků. Od druhé poloviny 20.let se jedná např. o stavbu zdi v Malé ulici Frant. Blažkem, válcování okr. silnice přes město, úpravu náměstí, silnice a chodníků od katastru obce Hradiště k radnici, kanalizaci v Habrmanově tř., úpravu ulice na Hájku, druhou etapu chodníků k okr. chorobinci, počátek stavby mostu v Luční ulici, provádění kanalizace a chodníků na Hájku nákladem 54 000 Kč, projekt na asfaltování Husovy tř., úpravu Branky ( Palackého tř. ) nákladem 81 526 Kč, regulaci řeky Úslavy atd.

O blížící se hospodářské krizi svědčí i zvyšování nejrůznějších dávek. V roce 1929 se jednalo o zvýšení dávky z piva. V roce 1930 byla vypsána dávka z masa, proti které protestovali řezníci. Od roku 1929 začal fungovat zákon o přiznání státní starobní podpory. Na jeho základě si začali lidé masově podávat žádosti, ale bylo jen málo vyvolených, jimž se dostala podpora ve výši 500 Kč ročně. Žadatelé byli většinou odkazováni na podporu dětí. Těm, kteří požívali chudinských podpor, byla tato podpora připočítána do obnosu 500 Kč. Růst nezaměstnanosti vedl ministerstvo soc. péče k tomu, aby zahájilo stravovací akci na zmírnění tíživé situace lidí. Byly proto vydány poukazy na potraviny pro ženaté ve výši 20 Kč týdně, pro svobodné ve výši 10 Kč týdně. Ministerstvo vydalo mimoto mléčenky pro děti nezaměstnaných ve věku do 14 let ( 1 / 2 l mléka denně ). Na rok 1931 dostala obec ve formě potravinových lístků částku 52 000 Kč. V roce 1932 byl nezaměstnaným rozdělen obnos 4 300 Kč ve formě lístků na potraviny, což ale neřešilo těžké postavení lidí. Z obavy před zimou opatřilo v roce 1931 ministerstvo soc. péče prostřednictvím obcí a okresů brambory pro nezaměstnané. Kromě toho byly pořádány místní sbírky ve prospěch nezaměstnaných. V roce 1931 bylo v Blovicích 150 osob bez zaměstnání a v roce 1932 135.

I přes tyto tíživé ekonomické poměry neustal v Blovicích spolkový a kulturní život. V roce 1926 byl odprodán DTJ v Blovicích pozemek a ještě v témže roce byla zahájena stavba sálu Lidového domu čp. 78 ( bývalý hostinec „ Zieglerovna “ ). Objekt byl zakoupen od Frant. Dobiáše, mlynáře, za 90 000 Kč. 29.1. 1927 se v něm konal již první ples. V Lidovém domě uvedl divadelní odbor DTJ dvě úspěšná představení hry „ Pytlákova pomsta “, jejímž autorem byl učitel J. Tykvart z Chocenic, a operetu „ Růže ze Sibiře “. V roce 1929 byl založen příznivci kopané Sportovní klub Blovice. Podnět k jeho ustavení vzešel od bratrů Chýlových . První fotbalové hřiště získal klub na tržišti vedle cvičiště Sokola. V roce 1930 se stal Sportovní klub členem Západočeské župy a zřídil si nové hřiště u Kamenska. V roce 1931 byl při Sportovním klubu založen oddíl lehké atletiky, začalo se s házenou a byly pořádány plavecké závody. V roce 1932 z popudu Václava Bíny a Rudolfa Bečváře byl založen Table- tenis club, TTC Blovice. Tento klub se vedle tenisu, kterému dával přednost, věnoval i házené, lehké atletice, kopané a lednímu hokeji.

Na přelomu 20. a 30. let žily Blovice též bohatým kulturním životem. Nezapomínalo se ani na duchovní odkaz významných osobností ve městě. V roce 1927 bylo povoleno umístit pamětní desku významnému novináři Adolfu Opperu de Blowitz na jeho rodném domě čp. 89 ( bývalé čp. I ). Pamětní desku zřídila rozšířená knihovní rada. Iniciátorem jejího odhalení za účasti anglických, francouzských a českých novinářů, zástupce ministerstva zahraničních věcí a četných občanů se stal dne 3.4.1927 Fr. Raušar. V roce 1929 byla na budově čp. 99 na náměstí odhalena pamětní deska básníku Vojtěchu Heinrichu Jirotovi. Při této příležitosti bylo vzpomenuto 60.výročí úmrtí spisovatelů Fr. Jaroslava Vacka – Kamenického a Vojtěcha Mikuláše Vejskraba Bělohrobského. 6.3.1930 se uskutečnila ve městě oslava 80. narozenin prvního našeho prezidenta T.G. Masaryka. Pro tento účel zhotovil mistr kamenický Karel Škrábek desku, kterou 3.5.1930 umístil v síni městské radnice. Dne 16.5.1932 byl konán zájezd členů zemského svazu okrašlovacích spolků do Blovic za účelem prohlídky prací místního okrašlovacího spolku. Svaz okrašlovacích spolků v Praze vyslovil uznání za vykonanou práci předsedovi místního okrašlovacího spolku Fr. Raušarovi.

Ve 20. a 30. letech bylo provozováno v blovické sokolovně loutkové divadlo, kde byla v zimních měsících stálá scéna v tzv. podsvětí. Práci s loutkami se věnoval Josef Koubek. Nejpůsobivější byl Kašpárek, kterého hrál tehdejší starosta Rudolf Homan. Po odmlčení tohoto divadla začalo pracovat za Balíkova vedení loutkové divadlo v Lidovém domě. Další loutková scéna, vytvořená v bývalé pekárně v Bělohrobského ulici , působila pod hlavičkou okresní péče o mládež za přispění blovického lékaře Fr. Kokeše. Ke konci 20. let vznikl v Lidovém domě pěvecký spolek „ Úslavan “. Na přání bývalého ředitele místních škol Fr. Raušara byl k uctění památky prvního sbormistra v Blovicích přejmenován na pěvecký sbor „ Bělohrobský “. Kolem roku 1930 vznikl při Okresním osvětovém sboru v Blovicích pěvecký a hudební odbor. Pěvecký odbor vedl učitel Jan Vendl. Orchestr amatérských hudebníků založil učitel hudby na blovické škole Antonín Panocha. Po něm převzal orchestr Jan Rádl. Za první republiky a později působila v Blovicích a v okolí dechová kapela Bohumila Úbla.

Významným vlastivědným pracovníkem ve 20. a 30. letech se stal zakladatel muzea, bývalý učitel a ředitel blovických škol, člověk, který pracoval nezištně v mnoha spolcích a institucích ve městě, jež i finančně podporoval, František Raušar. Vedle řady článků v nejrůznějších vlastivědných časopisech a novinách napsal v roce 1927 dvousvazkovou publikaci „Blovice a zámek Hradiště“, v roce 1930 „Sebrané spisy Vojtěcha Heinricha Jiroty“, v roce 1933 „Kulturní vývoj Blovicka“ a v roce 1936 „Nedoceněný básník V.M.V.Bělohrobský“. 10.3. 1932 odkázali ve své poslední vůli manželé Josefa a František Raušarovi nemovité i movité jmění jeden druhému. Po smrti obou manželů měl připadnout uvedený majetek městu Blovicím. Podmínkou bylo, aby se muzeum zřídilo v jejich domě čp. 148, a když by si potřeba žádala, tak i v ostatních budovách. Muzeum mělo nést název „Raušarovo národopisné muzeum“. V bytě manželů Raušarových byly postupně shromažďovány a ukládány vlastivědné sbírky z Blovic a z okolních obcí.

V roce 1936 se stal místní muzejní odbor členem Svazu českých muzeí v Praze. V druhé polovině 20. let a na počátku 30. let byla věnována pozornost též stavebnímu stavu blovického kostela. V roce 1926 se uskutečnila oprava jeho věží a v roce 1932 byla podniknuta Děkanským úřadem v Blovicích vnitřní a částečně i vnější oprava děkanského chrámu. Návrh na ně zpracoval akad. malíř Fr. Fišer z Prahy. Schválen byl Státním památkovým úřadem v Praze. Pod jeho dozorem byla celá oprava prováděna. Akad. malíř Fr. Fišer navrhl též kresby kostelních oken se sv. Janem Evangelistou a se sv. Janem Křtitelem.

Josef Koželuh

11.část | Titulní stránka | 13.část