Blovice v letopisech (12.část)
Druhá polovina 20. let 20. stol. se nesla ve znamení
růstu živností a obchodu v Blovicích. V uvedeném období dochází též
k celé řadě kulturních podniků ve městě. Od sklonku 20. let však postihuje
jednotlivé výrobní sféry hospodářská krize. 1.prosince 1928 byla
v Blovicích zrušena okresní samospráva. Okres Blovice se stal součástí
okresu Plzeň-venkov. Do okresního zastupitelstva v Plzni byl za Blovicko zvolen
JUDr. Karel Záhořík. 11. 3. 1928 proběhly volby do obce. Starostou města
se stal Rudolf Homan, I. náměstkem Petr Hrach, II. náměstkem Hugo Tajšl.
27. 10. 1929 se uskutečnily volby do Národního shromáždění a do
senátu. V Národním shromáždění obdrželi komunisté 21 hlasů, nár. soc. 228
hlasů, soc. dem. 492, fašisté 8, nár. dem. 183, lidovci 99, republikáni 89,
živnostníci 135 a něm. křesť. soc. jeden hlas. V senátu získali komunisté
20 hlasů, něm. soc. dem. jeden hlas, něm. nacionál. 5, nár. soc. 184, soc. dem. 422, fašisté 2, nár. dem. 172, lidovci 97, republikáni 76, živnostníci 127 a něm. křesť. soc. eden hlas. 13. 3. 1932 se konaly volby do obecního
zastupitelstva, v nichž obdrželi nár. dem. 295 hlasů (7 mandátů), soc.
dem. 450 hlasů (10 mandátů), nár. soc. 298 (6), živnostníci 109 (2), komunisté
41 (1), lidovci 129 (3) a republikáni 63 hlasů (1 mandát). 3. 4. 1932 došlo
k volbě starosty, jímž se stal opět Rudolf Homan, I. náměstkem Petr Hrach a
II. náměstkem Tomáš Šlégr.
Ve 20. a 30. letech pokračovalo ve své činnosti i Obchodní
gremium v Blovicích. Dne 20. února 1928 byl v Blovicích uspořádán
„Úřední den pro živnostenská společenstva v okresu Blovickém “. Starostou
gremia v letech 1931 – 1932 se stal Bohumil Fišer, místostarostou
František Hančík. Za první republiky existovalo ve městě dle statistiky Jana
Škořepy celkem 112 živností zasahujících do 46 oborů. V Blovicích byl
zřízen elektrozávod Františka Skaly a v roce 1933 elektrozávod Otakara
Šefla na opravy elektromotorů a spotřebičů. Již v roce 1927 byl přijat
návrh na umělé osvětlení města 55 lampami za 7058, 07 Kč ročně. V roce
1928 rozšířila firma Fr. Skala z Blovic veřejné osvětlení ještě o 7 lamp.
Počátkem července 1927 uspořádaly Západočeské elektrárny akc. spol.
v Plzni výstavu v zahradě hotelu Panský dům, kterou obeslali též
místní živnostníci M.Kozák, V. Zelenka a Fr. Skala. V hotelu Panský dům
proběhla v roce 1926 pod protektorátem městské rady též výstava drůbeže,
holubů, králíků, odborných potřeb a literatury. Mnohem četněji byla obeslána druhá
výstava počátkem roku 1927.
V 20. a 30. letech byla v Blovicích a na
Hradišti rozvinuta též obchodní síť. V období první republiky zde
existovalo celkem 58 soukromých obchodů. V dřívějších dobách bylo zvykem,
že byly otevírány v 6 hodin ráno a zavíralo se v 9 hodin večer.
Obchody byly otevřeny též v sobotu a v neděli dopoledne. Teprve asi
v polovině dvacátých let byla prodejní doba zkracována, ale nedělní prodej
trval i nadále. V květnu 1929 si najal v Blovicích obchod A. Vlnaře
Bohumil Fišer. V roce 1932 převzal koloniální obchod ve městě Josef Popek.
Kromě soukromých obchodů se za první republiky rozvíjelo i svépomocné
družstevnictví. V Blovicích byly otevřeny 2 filiálky koloniálního zboží
Západočeského konzumního družstva, Občanský konzum a filiálka Řeznického a uzenářského
družstva legionářů.
V Blovicích působilo též několik hostinců. Tento
stav byl přibližně neměnný od počátku 20. stol. až do doby zániku soukromého
podnikání. Byly zde dva hotely – Panský dům a nověji postavený hotel na návsi Hradiště
v sousedství zámku. Průměrný počet hostinců za první republiky byl 11 v Blovicích, 2 na Hradišti a Bohušově a oblíbený výletní hostinec
v Kamensku. Hotely a hostince byly zásobeny převážně pivem z Plzně,
protože blovický a hradišťský pivovar byly zrušeny. Namísto zrušených pivovarů
zde vznikly sklady, a to na náměstí piva březnického a na Hradišti
protivínského. Tato piva konkurovala „ plzeňskému“ nejen svou lácí, ale i
kvalitou.
Z průmyslových podniků vznikl na místě cihelny nad
nádražím závod Keramika vyrábějící plné cihly, střešní tašky a drenážní trubky.
Při prodejnách stavebnin firmy Klement a Kraus vznikla výroba cementového
zboží. U bývalého Karlíkova mlýna byla velká pekárna, která po požáru mlýna na
počátku 30. let zanikla. Když bylo zastaveno mletí ve mlýně „ V lukách “,
byla zde zřízena tzv. Lenkovna, kde později plzeňská firma Navara vyráběla
nábytkové kování. Zámečnictvím a prodejem zemědělských strojů se zabývaly firmy
Kozák, Redlich a Zelenka. Pokusem o zavedení většího průmyslového podnikání
v Blovicích byla snaha Josefa Heřmana, krejčího z Blovic, a Artura
Broka z Prahy, kteří začali vyrábět konfekční oděvy. V roce 1928
vybudovali v Jirotově ulici čp. 375 větší budovu pro dílny.
Na počátku 30. let se vrátil do republiky z USA
Josef Ledajaks, který se spojil s majitelem strojírny M. Kozákem a J.
Vildem z Plzně. V dílně M. Kozáka ( pozdější STS ) zahájili pak
výrobu elektrických vrtaček. Tři společníci propůjčili novému závodu iniciály
svých příjmení, a tak vznikl název LEKOV. Pod tímto názvem byly pak známé nejen
u nás, ale i v cizině. 1. dubna 1929 byla pronajata na dobu šesti let
obecní cihelna Josefu Beránkovi, nájemci děkanských pozemků, za roční nájem
8000 Kč. Již v roce 1928 byly městské spořitelně pro stavbu nové budovy
nabídnuty obecní domy čp. 89 a 90 za 170 000 Kč. V dubnu 1932
došlo k bourání uvedených domů. Na jejich místě byla pak vlastním nákladem
postavena v letech 1932 - 1933 podle projektu Ing. arch. Františka Nejdla
moderní budova spořitelny. V druhé polovině 20. let se rozrůstají Blovice
o novou čtvrť na Hájku a na Dubí. V září 1926 čítalo město
s Blovickým Bohušovem 1986 obyvatel, kteří žili v 336 domech.
V tomto roce zde žilo 39 židů a 13 příslušníků německé národnosti.
V roce 1930 měly Blovice již 2387 obyvatel, kteří žili ve 420 domech.
Příslušníků židovského etnika bylo 20. V roce 1931 čítaly Blovice 2405
občanů.
Nepříznivý dopad na růst města měly v tomto období
požáry. 2. 12. 1926 zachvátil požár objekt zdejšího děkanství, přičemž lehla
popelem budova kaplanky a k ní přistavěná kůlna na polní nářadí. Dne 18.9.1931
vznikl požár v bývalém Karlíkově mlýně a vzdor tomu, že oheň byl
lokalizován 12 hasičskými sbory, z nichž tři pracovaly s motorovými
stříkačkami, vyhořel mlýn do základů a zůstala pouze obytná budova. Mlýnské
zařízení, stroje a zásoby byly zcela zničeny. Majitel mlýna B. Fröhlich utrpěl
škody cca 500 000 Kč.
Od 2.poloviny 20.let dochází k postupnému zhoršování
ekonomiky, a tím i k růstu nezaměstnanosti. Průvodním jevem tohoto procesu
se stali i bezdomovci. Již v roce 1926 byly zakoupeny 4 vyřazené vagony
z Čes. Velenic pro nebydlící občany z čp. 78 a umístěny na Hájku.
K zlepšení postavení nezaměstnaných v Blovicích dochází k celé
řadě podpůrných stavebních podniků. Od druhé poloviny 20.let se jedná např. o
stavbu zdi v Malé ulici Frant. Blažkem, válcování okr. silnice přes město,
úpravu náměstí, silnice a chodníků od katastru obce Hradiště k radnici,
kanalizaci v Habrmanově tř., úpravu ulice na Hájku, druhou etapu chodníků
k okr. chorobinci, počátek stavby mostu v Luční ulici, provádění
kanalizace a chodníků na Hájku nákladem 54 000 Kč, projekt na
asfaltování Husovy tř., úpravu Branky ( Palackého tř. ) nákladem
81 526 Kč, regulaci řeky Úslavy atd.
O blížící se hospodářské krizi svědčí i zvyšování
nejrůznějších dávek. V roce 1929 se jednalo o zvýšení dávky z piva.
V roce 1930 byla vypsána dávka z masa, proti které protestovali
řezníci. Od roku 1929 začal fungovat zákon o přiznání státní starobní podpory.
Na jeho základě si začali lidé masově podávat žádosti, ale bylo jen málo
vyvolených, jimž se dostala podpora ve výši 500 Kč ročně. Žadatelé byli
většinou odkazováni na podporu dětí. Těm, kteří požívali chudinských podpor,
byla tato podpora připočítána do obnosu 500 Kč. Růst nezaměstnanosti vedl
ministerstvo soc. péče k tomu, aby zahájilo stravovací akci na zmírnění
tíživé situace lidí. Byly proto vydány poukazy na potraviny pro ženaté ve výši
20 Kč týdně, pro svobodné ve výši 10 Kč týdně. Ministerstvo vydalo mimoto
mléčenky pro děti nezaměstnaných ve věku do 14 let ( 1 / 2 l mléka denně ). Na
rok 1931 dostala obec ve formě potravinových lístků částku 52 000 Kč.
V roce 1932 byl nezaměstnaným rozdělen obnos 4 300 Kč ve formě
lístků na potraviny, což ale neřešilo těžké postavení lidí. Z obavy před
zimou opatřilo v roce 1931 ministerstvo soc. péče prostřednictvím obcí a
okresů brambory pro nezaměstnané. Kromě toho byly pořádány místní sbírky ve
prospěch nezaměstnaných. V roce 1931 bylo v Blovicích 150 osob bez
zaměstnání a v roce 1932 135.
I přes tyto tíživé ekonomické poměry neustal
v Blovicích spolkový a kulturní život. V roce 1926 byl odprodán DTJ
v Blovicích pozemek a ještě v témže roce byla zahájena stavba sálu
Lidového domu čp. 78 ( bývalý hostinec „ Zieglerovna “ ). Objekt byl zakoupen
od Frant. Dobiáše, mlynáře, za 90 000 Kč. 29.1. 1927 se v něm konal
již první ples. V Lidovém domě uvedl divadelní odbor DTJ dvě úspěšná
představení hry „ Pytlákova pomsta “, jejímž autorem byl učitel J. Tykvart
z Chocenic, a operetu „ Růže ze Sibiře “. V roce 1929 byl založen
příznivci kopané Sportovní klub Blovice. Podnět k jeho ustavení vzešel od
bratrů Chýlových . První fotbalové hřiště získal klub na tržišti vedle cvičiště
Sokola. V roce 1930 se stal Sportovní klub členem Západočeské župy a
zřídil si nové hřiště u Kamenska. V roce 1931 byl při Sportovním klubu
založen oddíl lehké atletiky, začalo se s házenou a byly pořádány plavecké
závody. V roce 1932 z popudu Václava Bíny a Rudolfa Bečváře byl
založen Table- tenis club, TTC Blovice. Tento klub se vedle tenisu, kterému dával
přednost, věnoval i házené, lehké atletice, kopané a lednímu hokeji.
Na přelomu 20. a 30. let žily Blovice též bohatým
kulturním životem. Nezapomínalo se ani na duchovní odkaz významných osobností
ve městě. V roce 1927 bylo povoleno umístit pamětní desku významnému
novináři Adolfu Opperu de Blowitz na jeho rodném domě čp. 89 ( bývalé čp. I ).
Pamětní desku zřídila rozšířená knihovní rada. Iniciátorem jejího odhalení za
účasti anglických, francouzských a českých novinářů, zástupce ministerstva
zahraničních věcí a četných občanů se stal dne 3.4.1927 Fr. Raušar. V roce
1929 byla na budově čp. 99 na náměstí odhalena pamětní deska básníku Vojtěchu
Heinrichu Jirotovi. Při této příležitosti bylo vzpomenuto 60.výročí úmrtí
spisovatelů Fr. Jaroslava Vacka – Kamenického a Vojtěcha Mikuláše Vejskraba
Bělohrobského. 6.3.1930 se uskutečnila ve městě oslava 80. narozenin prvního
našeho prezidenta T.G. Masaryka. Pro tento účel zhotovil mistr kamenický Karel
Škrábek desku, kterou 3.5.1930 umístil v síni městské radnice. Dne 16.5.1932
byl konán zájezd členů zemského svazu okrašlovacích spolků do Blovic za účelem
prohlídky prací místního okrašlovacího spolku. Svaz okrašlovacích spolků
v Praze vyslovil uznání za vykonanou práci předsedovi místního okrašlovacího
spolku Fr. Raušarovi.
Ve 20. a 30. letech bylo provozováno v blovické
sokolovně loutkové divadlo, kde byla v zimních měsících stálá scéna
v tzv. podsvětí. Práci s loutkami se věnoval Josef Koubek.
Nejpůsobivější byl Kašpárek, kterého hrál tehdejší starosta Rudolf Homan. Po
odmlčení tohoto divadla začalo pracovat za Balíkova vedení loutkové divadlo
v Lidovém domě. Další loutková scéna, vytvořená v bývalé pekárně
v Bělohrobského ulici , působila pod hlavičkou okresní péče o mládež za
přispění blovického lékaře Fr. Kokeše. Ke konci 20. let vznikl v Lidovém
domě pěvecký spolek „ Úslavan “. Na přání bývalého ředitele místních škol Fr.
Raušara byl k uctění památky prvního sbormistra v Blovicích
přejmenován na pěvecký sbor „ Bělohrobský “. Kolem roku 1930 vznikl při
Okresním osvětovém sboru v Blovicích pěvecký a hudební odbor. Pěvecký
odbor vedl učitel Jan Vendl. Orchestr amatérských hudebníků založil učitel
hudby na blovické škole Antonín Panocha. Po něm převzal orchestr Jan Rádl. Za
první republiky a později působila v Blovicích a v okolí dechová kapela
Bohumila Úbla.
Významným vlastivědným pracovníkem ve 20. a 30. letech se
stal zakladatel muzea, bývalý učitel a ředitel blovických škol, člověk, který
pracoval nezištně v mnoha spolcích a institucích ve městě, jež i finančně
podporoval, František Raušar. Vedle řady článků v nejrůznějších
vlastivědných časopisech a novinách napsal v roce 1927 dvousvazkovou
publikaci „Blovice a zámek Hradiště“, v roce 1930 „Sebrané spisy Vojtěcha
Heinricha Jiroty“, v roce 1933 „Kulturní vývoj Blovicka“ a v roce
1936 „Nedoceněný básník V.M.V.Bělohrobský“. 10.3. 1932 odkázali ve své poslední
vůli manželé Josefa a František Raušarovi nemovité i movité jmění jeden
druhému. Po smrti obou manželů měl připadnout uvedený majetek městu Blovicím.
Podmínkou bylo, aby se muzeum zřídilo v jejich domě čp. 148, a když by si
potřeba žádala, tak i v ostatních budovách. Muzeum mělo nést název „Raušarovo
národopisné muzeum“. V bytě manželů Raušarových byly postupně
shromažďovány a ukládány vlastivědné sbírky z Blovic a z okolních
obcí.
V roce 1936 se stal místní muzejní odbor členem
Svazu českých muzeí v Praze. V druhé polovině 20. let a na počátku
30. let byla věnována pozornost též stavebnímu stavu blovického kostela.
V roce 1926 se uskutečnila oprava jeho věží a v roce 1932 byla
podniknuta Děkanským úřadem v Blovicích vnitřní a částečně i vnější oprava
děkanského chrámu. Návrh na ně zpracoval akad. malíř Fr. Fišer z Prahy.
Schválen byl Státním památkovým úřadem v Praze. Pod jeho dozorem byla celá
oprava prováděna. Akad. malíř Fr. Fišer navrhl též kresby kostelních oken se sv.
Janem Evangelistou a se sv. Janem Křtitelem.