Blovice v letopisech (14.část)

Rozbití Československa po Mnichovu vyústilo v přímou okupaci naší republiky německými vojsky a vytvoření protektorátu Čechy a Morava dne 15.března 1939. Hned od počátku vešla u nás, a tedy i v Blovicích, v platnost řada opatření, nařízení a vyhlášek okupačních úřadů. Především byl stanoven poměr říšské marky vůči naší koruně, a to 1:10. Od října 1939 došlo k zavedení přídělového hospodářství s potravinami a dalšími potřebami, německé úřady stanovily poukázky na oděv a obuv. Od 13.dubna 1942 byl pak snížen příděl masa, mouky a poživatin. Od 41.období ( v roce 1942) nastalo zvýšení přídělu chleba o 1000 gr. a masa o 200 gr. Byly rovněž vydávány tzv.tabačenky pro muže i ženy. Od roku 1943 začaly platit nové kmenové listy na uhlí. Pro samozásobitele se vydaly hned od roku 1939 mlecí výkazy s přídělem 21 kg obilí na osobu měsíčně. Od roku 1941 došlo k zavedení dávek z karetních her a z nápojů. V platnost vešla i taková nařízení, jako bylo stanovení letního času (1. 4. 1940). Musely se odevzdat všechny zbraně, kromě loveckých pušek. Později byly zabaveny všechny střelné zbraně, včetně vzduchovek. Další nařízení se týkala dopravy. Od 17.3.1939 se muselo jezdit podle říšského vzoru po silnicích a cestách vpravo. Veškerá silniční i jiná obecní označení měla být nejprve v německém a pak teprve v českém jazyce. V květnu 1942 byly zrušeny staré oválové tabule označení obcí a ponechány jen obdélníkové, černožluté, zřízené podle dopravního řádu z roku 1939. Veškerá nařízení, vyhlášky, označení obchodů, podniků, obecních úřadů a dalších institucí muselo být německo – české. Styk našich občanů s německými úřady se vyžadoval pouze v německém jazyce. Bylo rovněž nařízeno povinné vzdávání pocty naší uniformované stráže německým uniformovaným osobám. Německý režim zasahoval i do výstavby. Od dubna 1942 došlo k úřednímu zastavení všech staveb a stavět se od této doby mohlo jen se svolením říšského protektora. V září 1944 byl vydán přísný zákaz stavění víkendových chat.

Po dobu okupace se v Blovicích několikrát vystřídala německá vojenská posádka. Již 30.12.1939 se v sokolovně a v Lidovém domě ubytovalo německé vojsko čítající 240 mužů a 320 koní. Důstojníci měli kanceláře v hotelu Panský dům, nemocnice se nacházela v čp.18. Na Hradišti, v bývalé panské cihelně, byla zřízena střelnice pro říšské vojsko a skladiště nábojů v čp.297 u nádraží, v bývalé truhlárně Ladislava Kvídery. 10.3.1940 odešla říšská posádka z Blovic do Jinců na Příbramsku. 29.4.1940 přibylo do Blovic nové říšské vojsko (jízdní kolona) z Polska o 110 mužích a 120 koních, které se ubytovalo v Lidovém domě. Zdrželo se zde do roku 1941. Po velikonocích roku 1944 přišla do Blovic německá branná moc v počtu 200 mužů a zabydlila se opět v Lidovém domě, a to na dobu 14 dní.

Německé okupační úřady zasáhly i do symboliky našeho státu. Podle jejich nařízení se mělo odstranit vše, co připomínalo dobu první republiky (pomníky padlých, pamětní desky, obrazy a busty našich státníků apod.). Na základě toho byla odstraněna busta presidenta T.G.Masaryka. Busty a obrazy se musely uschovat, aby německé úřady na ně nepřišly. Bylo nařízeno rovněž nové vlajkování. Při různých oslavách německé branné moci měl každý vyvěsit vlajku s hákovým křížem, vedle pak protektorátní. Byl dokonce vydán oběžník o užívání pojmu „Vůdce německé říše.“ Každý úspěch německé armády na frontě se odrazil v povinných oslavách v protektorátu. 5.6.1940 vešlo v platnost nařízení vyvěsit prapory po dobu 8 dní a zvonit 3 dny k poctě vojáků na západní frontě. Probíhala též sbírka na německý Červený kříž.

V dubnu 1941 došlo v důsledku zostřování německého režimu k zastavení činnosti Sokola v Blovicích. Byl též rozpuštěn „Junák“ a zabaven celý jeho majetek. Po rozpuštění Sokola přešli jeho ochotníci k „Spolku divadelních ochotníků J.K.Tyl“, který v letech 1941 a 1942 sehrál tři divadelní hry. Později byla jeho činnost násilně přerušena hromadným zatčením 26 občanů z Blovic a z okolních obcí (o tom bude pojednáno až v dalším článku), mezi nimiž působila i řada ochotníků. Po zastavení Sokola zůstaly v činnosti dále Sportovní klub a TTC, kam řada sportovců Sokola přešla. V roce 1942 dosáhl stav členů TTC počtu 565 a k tomu měl klub ještě 180 dorostenců a žáků. V té době byl předsedou v TTC Augustin Hrdina, sekretářem Václav Bína a další členové. Dorostenci TTC, oddílu házené, se stali mistry Západočeské župy a v mistrovství Čech obsadili třetí místo. Stolní tenisté se probojovali do tzv. extra třídy. V roce 1944 zvítězili muži TTC, oddílu házené, a postoupili do divize. Dorostenky Sportovního klubu se v roce 1943 staly mistryněmi župy i Čech, ženy SK házené vyhrály v roce 1944 župní mistrovství, kvalifikaci a postoupily do I. ligy. V době okupace výjimečně vznikaly nebo spíše obnovovaly svoji činnost některé spolky. V roce 1940 došlo z podnětu Josefa Šlajse k ustavení nového svazu chovatelů, který měl při založení 21 členů. Nařízení německých úřadů však v naprosté většině vedla k tlumení jakékoliv činnosti z české strany. To se týkalo i vyřazování knih z místní knihovny a jejich předávání četnické stanici ke zrušení. I když za druhé světové války došlo k vyřazení některé pokrokové literatury, knihy se půjčovaly dále. V roce 1942 se přestěhovala knihovna z budovy radnice do Raušarova domu. Právě zde byla 13.9.1940 po částečných úpravách sbírek zpřístupněna veřejnosti ve dvou místnostech muzejní výstava. 9. srpna 1941 pak umírá zakladatel muzea, kulturní a vlastivědný pracovník a bývalý ředitel blovických škol František Raušar. Ten odkázal veškerý svůj majetek městu ke zřízení a udržování muzea. Město pak pro tento účel jmenovalo kuratorium, později muzejní sbor. Na základě nařízení protektorátních orgánů z roku 1940 měly být obcím odebrány i obecní kroniky a odevzdány zemskému archivu, protože „duch, ve kterém byly psány, neodpovídal státoprávním poměrům“ (tj. poměrům okupačního režimu). Na účet obce měly být zavedeny nové kroniky, pro jejichž psaní byla vydána i rozsáhlá směrnice (např. se měl zpětně hodnotit vývoj obce k roku 1918). Nahlédnout do původní odevzdané kroniky, která měla být uložena v Zemském archivu v Praze, se mohlo pouze se svolením říšského protektora. Blovická kronika se však i přes několikeré urgence neodevzdala a nebyla psána ani nová. Blovickou kroniku měl u sebe po dobu okupace učitel Josef Milota. Ten si dělal pouze vlastní záznamy, které pak v roce 1948 zpětně posloužily nově jmenovanému kronikáři Karlu Bečvářovi, vyučenému v oboru zámečnickém. Období druhé světové války na Hradišti zaznamenal v samostatně vedené kronice obce Hradiště – Bohušov, založené v roce 1930, Josef Kajer, rodák z Hradiště, vyučený zedník, místní písmák a milovník historie.

V průběhu okupace došlo též k opravám některých stavebních památek. V roce 1940 nechali opravit Klikarové fasádu zámku na Hradišti. V roce 1943 prováděl opravu sousoší sv.Kříže na Bohušově akad.sochař Ot.Valtr z Plzně a mistr kamenický Karel Škrábek z Blovic. Velkou zásluhu na této opravě měl též ochránce zdejších památek Jan Hejtmánek, povoláním poštovní ředitel, pochovaný na místním hřbitově. Při této příležitosti byla přemístěna na současné místo socha sv.Michaela archanděla (stála původně poblíž silnice vedoucí od Bohušova k pohodnici) a opravena. Po restaurování obou soch bylo vyčištěno návrší na Bohušově a ohrazeno drátěným plotem s betonovými kunami. 21.listopadu 1943 byly obě sochy za přítomnosti 11 kněží znovu posvěceny. V letech 1939–1945 se uskutečnily též dílčí opravy blovického kostela. V něm právě 30.6. 1940 sloužil za přítomnosti mnoha kněží, též kanovníka v Praze a blovického rodáka Josefa Škardy, první mši sv. novosvěcenec Václav Kořínek, rovněž blovický rodák. Německé úřady však zasahovaly později i do života církve, protože zakazovaly i církevní shromáždění. V důsledku zbrojního válečného hospodářství došlo i na rekvírování kostelních zvonů. V Blovicích se tak stalo 6.3.1942, kdy byl sejmut zvon Jan, který se po válce už nevrátil.

Vlivem válečné výroby byla v červnu 1942 nařízena desetihodinová pracovní doba. V průběhu války pokračovala dále výroba elektrických vrtaček v továrně Lekov, jejichž hlavními odběrateli se stali Němci. V roce 1943 zde pracovalo 140 zaměstnanců, kteří vyrobili 3097 kusů ručního elektrického nářadí. V dalších letech však zásobování vázlo a výroba se snižovala. V souvislosti s obnovováním zbrojní výroby v Německu, které bylo stále více vystavováno bombardování spojeneckými svazy, dochází k totálnímu nasazování našich občanů na práce do „Reichu“. Prvními totálně nasazenými byli dělníci 31.3.1942. Kromě toho se naši občané museli hlásit i k pracovním povinnostem v místě svého bydliště. Ve dnech 19. – 23.2.1943 se týkala tato povinnost mužů ve věku od 16 až do 65 let a žen od 17 do 45 let. Vyňaty byly pouze matky dvou dětí a osoby ve veřejné službě. Také v roce 1943 byli nasazováni muži na práce do Říše, ženy pak do Škodovky, která pod dozorem okupačních úřadů pracovala pro německý zbrojní průmysl. V roce 1944 zemřela v Německu, kam byla nasazena na práci, a to i přesto, že byla těžce nemocná, blovická občanka Božena Veselá, povoláním švadlena.

Josef Koželuh

13.část | Titulní stránka | 15.část