Blovice v letopisech (17.část)
Škola (1. část)
Fenomén, který žije sám o sobě, svým vlastním životem, i
když není živoucí bytostí, a přesto se vyvíjí, je škola.
Kdy byla škola v Blovicích založena, nejde vzhledem
k nedostatku písemných pramenů zjistit. Nejstarší písemnou zprávu o ní
máme dochovanou z roku 1606. Další údaj o blíže neurčené blovické škole
pochází z roku 1628, kdy na den Sv. Samuela vyšlehl oheň ze školy
Martínkovic. Dalším důkazem školy je nadace Svárovských z roku 1662, kde
je pamatováno na varhaníka a kantora a urbář hradišťského panství z roku
1687. Existenci blovických kantorů dokládají též matriky (r. 1676 Joanes
Arietini, r. 1678 Pavel Hejtmánek Blatenský, r. 1703 Viktorín Matěj Frant.
Holešovský a r. 1720 Antonín Bruncvík). Podle přiznávací tabely duchovenské
z rustikálního katastru, tzv. tereziánského, pro faru blovickou z 9.
8. 1717 přiznává blovický farář Jan Jiří Straka: “Škola v Blovicích
mistrem školním zaopatřena jest, kterému na penězích od obce blovické dává se
ročně 33 florentských. Od vrchnosti příspěvek 28 flor. 28 krej. Žita od obce 2
str., od vrchnosti 8 str., pšenice 2 str., hrachu 1 str., ječmene 1 str. a 2
věrtele. K tomu má právo na získání čtvero obilí: pšenice, žita, ječmene a
ovsa.“ Je patrné, že učitel v té době byl již silně podporován naturálními
dávkami.
V roce 1751 dal hrabě Prokop Krakovský
z Kolovrat zapsat do desk zemských důležitou listinu, v jejíž XIV.
článku nacházíme větu:“Právo kantory jmenovati vyhražuji sobě a mým nástupcům“,
z čehož můžeme usuzovat, že právo jmenovat kantory na zdejší škole se
stalo dědičným. Protože rozvoj ekonomiky si vyžadoval stále více vzdělaných
lidí, stanovila císařovna Marie Terezie dekretem z roku 1774 povinnou
školní docházku pro děti od 6 do 12 let. V důsledku toho začaly vznikat
tzv. triviální školy, v nichž se učilo triviu – čtení, psaní a počítání.
Hlavní význam však měla výuka náboženství, protože školy byly pod duchovním
dozorem církve. Je pravděpodobné, že taková triviální škola byla i
v Blovicích. Jejím důkazem by mohl být popis škol po všech vizitačních
okresech v letech 1790 – 1798, v němž je uvedena též farní škola
v Blovicích pod dominiem Hradiště a patronem Josefem Kolovratem.
Zvláštními prameny poukazujícími na existenci zdejší školy jsou Kniha hanby
(tzv. černá kniha), kam byli zapisováni žáci se špatným prospěchem a mravy, a
Kniha cti (tzv. bílá kniha), kam se uváděli dobří žáci. Obě uvedené knihy byly
založeny v letech 1789 a 1790.
Souvislé zprávy o blovické farní škole máme od 21.
července 1823, kdy byla založena zdejší školní kronika, psaná zpočátku německy.
V té době se nacházela farní škola v přízemní budově kryté šindelem.
Byly v ní dvě učebny a byt pro učitele. Stála vedle kostela na místě, kde
je dnes zubní středisko. Učil v ní vynikající kantor Josef Hyan, který
předtím působil na škole ve Žďáru. Běžným jevem tehdejšího školství byl mimo
jiné i nedostatek učebnic. Záleželo proto na každém kantorovi, jak se
s touto skutečností vyrovná. Je známo, že i Josef Hyan napsal ručně
učebnici zeměpisu v českém jazyce. Zanechal po sobě též cennou školní
knihovnu, jejíž svazky jsou dnes součástí sbírek blovického muzea. Jedním
z žáků Josefa Hyana byl i pozdější slavný novinář a dopisovatel do
anglických novin The Times Adolf Opper de Blowitz. Roku 1829 chodilo do staré farní
školy pouze 44 žáků (z Blovic, Hradiště, Bohušova, Vlčic, Staré a Nové Huti a
Komorna). K rozšíření zdejší školy na trojtřídní došlo v roce 1853,
kdy se vystěhoval učitel do čp. 70, aby bylo uvolněno místo pro třetí třídu.
Kvalitativní změnu ve vývoji blovické školy znamenal
příchod vlasteneckého kněze a spisovatele Františka Jaroslava Vacka –
Kamenického do Blovic v roce 1845. Je jeho zásluhou, že se blovická školní
kronika začala od roku 1846 psát česky. O Vacku – Kamenickém je známo, že velkou
pozornost věnoval právě blovické škole. Vedle vyučování náboženství vyprávěl
s oblibou žákům o slavné české minulosti, pořádal školní výlety do přírody
nebo zval své žáky do děkanské zahrady, kde pak všichni zpívali české písně a
přednášeli básně. Pamatoval též na nemajetné děti, jimž často rozdával nejen
sešity a knihy, ale i pečený farní chléb. Zabýval se také vzděláváním
dospělých. Podporoval české studenty, zejména své synovce Františka Novotného,
pozdějšího docenta na lékařské fakultě v Praze, a profesora Františka
Šohaje. Jako děkan vedl František Jaroslav Vacek – Kamenický blovickou školu až
do roku 1868. O rok později umírá a je pochován na starý blovický hřbitov u
blovického kostela. Na konci 19. století byly jeho ostatky přeneseny na nynější
hřbitov.