Blovice v letopisech (17.část)

Škola (1. část)

Fenomén, který žije sám o sobě, svým vlastním životem, i když není živoucí bytostí, a přesto se vyvíjí, je škola.

Kdy byla škola v Blovicích založena, nejde vzhledem k nedostatku písemných pramenů zjistit. Nejstarší písemnou zprávu o ní máme dochovanou z roku 1606. Další údaj o blíže neurčené blovické škole pochází z roku 1628, kdy na den Sv. Samuela vyšlehl oheň ze školy Martínkovic. Dalším důkazem školy je nadace Svárovských z roku 1662, kde je pamatováno na varhaníka a kantora a urbář hradišťského panství z roku 1687. Existenci blovických kantorů dokládají též matriky (r. 1676 Joanes Arietini, r. 1678 Pavel Hejtmánek Blatenský, r. 1703 Viktorín Matěj Frant. Holešovský a r. 1720 Antonín Bruncvík). Podle přiznávací tabely duchovenské z rustikálního katastru, tzv. tereziánského, pro faru blovickou z 9. 8. 1717 přiznává blovický farář Jan Jiří Straka: “Škola v Blovicích mistrem školním zaopatřena jest, kterému na penězích od obce blovické dává se ročně 33 florentských. Od vrchnosti příspěvek 28 flor. 28 krej. Žita od obce 2 str., od vrchnosti 8 str., pšenice 2 str., hrachu 1 str., ječmene 1 str. a 2 věrtele. K tomu má právo na získání čtvero obilí: pšenice, žita, ječmene a ovsa.“ Je patrné, že učitel v té době byl již silně podporován naturálními dávkami.

V roce 1751 dal hrabě Prokop Krakovský z Kolovrat zapsat do desk zemských důležitou listinu, v jejíž XIV. článku nacházíme větu:“Právo kantory jmenovati vyhražuji sobě a mým nástupcům“, z čehož můžeme usuzovat, že právo jmenovat kantory na zdejší škole se stalo dědičným. Protože rozvoj ekonomiky si vyžadoval stále více vzdělaných lidí, stanovila císařovna Marie Terezie dekretem z roku 1774 povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let. V důsledku toho začaly vznikat tzv. triviální školy, v nichž se učilo triviu – čtení, psaní a počítání. Hlavní význam však měla výuka náboženství, protože školy byly pod duchovním dozorem církve. Je pravděpodobné, že taková triviální škola byla i v Blovicích. Jejím důkazem by mohl být popis škol po všech vizitačních okresech v letech 1790 – 1798, v němž je uvedena též farní škola v Blovicích pod dominiem Hradiště a patronem Josefem Kolovratem. Zvláštními prameny poukazujícími na existenci zdejší školy jsou Kniha hanby (tzv. černá kniha), kam byli zapisováni žáci se špatným prospěchem a mravy, a Kniha cti (tzv. bílá kniha), kam se uváděli dobří žáci. Obě uvedené knihy byly založeny v letech 1789 a 1790.

Souvislé zprávy o blovické farní škole máme od 21. července 1823, kdy byla založena zdejší školní kronika, psaná zpočátku německy. V té době se nacházela farní škola v přízemní budově kryté šindelem. Byly v ní dvě učebny a byt pro učitele. Stála vedle kostela na místě, kde je dnes zubní středisko. Učil v ní vynikající kantor Josef Hyan, který předtím působil na škole ve Žďáru. Běžným jevem tehdejšího školství byl mimo jiné i nedostatek učebnic. Záleželo proto na každém kantorovi, jak se s touto skutečností vyrovná. Je známo, že i Josef Hyan napsal ručně učebnici zeměpisu v českém jazyce. Zanechal po sobě též cennou školní knihovnu, jejíž svazky jsou dnes součástí sbírek blovického muzea. Jedním z žáků Josefa Hyana byl i pozdější slavný novinář a dopisovatel do anglických novin The Times Adolf Opper de Blowitz. Roku 1829 chodilo do staré farní školy pouze 44 žáků (z Blovic, Hradiště, Bohušova, Vlčic, Staré a Nové Huti a Komorna). K rozšíření zdejší školy na trojtřídní došlo v roce 1853, kdy se vystěhoval učitel do čp. 70, aby bylo uvolněno místo pro třetí třídu.

Kvalitativní změnu ve vývoji blovické školy znamenal příchod vlasteneckého kněze a spisovatele Františka Jaroslava Vacka – Kamenického do Blovic v roce 1845. Je jeho zásluhou, že se blovická školní kronika začala od roku 1846 psát česky. O Vacku – Kamenickém je známo, že velkou pozornost věnoval právě blovické škole. Vedle vyučování náboženství vyprávěl s oblibou žákům o slavné české minulosti, pořádal školní výlety do přírody nebo zval své žáky do děkanské zahrady, kde pak všichni zpívali české písně a přednášeli básně. Pamatoval též na nemajetné děti, jimž často rozdával nejen sešity a knihy, ale i pečený farní chléb. Zabýval se také vzděláváním dospělých. Podporoval české studenty, zejména své synovce Františka Novotného, pozdějšího docenta na lékařské fakultě v Praze, a profesora Františka Šohaje. Jako děkan vedl František Jaroslav Vacek – Kamenický blovickou školu až do roku 1868. O rok později umírá a je pochován na starý blovický hřbitov u blovického kostela. Na konci 19. století byly jeho ostatky přeneseny na nynější hřbitov.

Josef Koželuh

16.část | Titulní stránka | 18.část