Blovice v letopisech (19.část)

Škola (3. část)

Na základě říšských zákonů z let 1868 – 1870 přešla škola z rukou církve do rukou státu a byla stanovena povinná školní docházka od 6 do 14 let. Pro dozor nad školstvím byly obnoveny zemské, okresní a místní školní rady. Došlo k ustanovení okresních a zemských inspektorů, kteří vystřídali příslušné hodnostáře z církevních kruhů. Je pochopitelné, že proti takovýmto zákonům se stavěla církev, která v nich viděla omezení svého vlivu na lidové vrstvy, a to už od školních lavic. Výsledkem toho pak bylo nedůsledné prosazení školských zákonů. I když byly schváleny, církev si udržovala někde menší, jinde větší vliv. Náboženství hrálo i nadále v učebním procesu škol významnou roli. Až do rozpadu mocnářství vyučování na našich národních školách počínalo i končilo katolickými modlitbami. Žáci i učitelé se zúčastňovali katolických bohoslužeb. V neděli a o svátcích se konala školní mše o půl jedenácté, za teplejšího počasí o osmé hodině. Rovněž každý školní rok začínal bohoslužbou Veni Sancti a končil mší Te Deum.

Proti pravidelné školní docházce se stavěly i selské vrstvy na venkově, neboť v době polních prací přicházely o levné pracovní dětské síly. Rovněž ne všichni rodiče byli ochotni posílat své děti do školy, protože v nich měli pomocníky hlavně při pracích na poli. Ať byly důvody neplnění školních povinností jakékoliv, jisté je, že nezapsání dítěte do školy se trestalo pokutou ve výši 1 až 20 zl. Nemohl-li viník platit, hrozila mu vazba 1 – 4 dnů.

Na základě zákona o právu shromažďovacím, spolčovacím a tiskovém z roku 1867 vznikly též v Blovicích kulturně politické spolky, čímž došlo k uvolnění zdejšího společenského dění. Potřebu se sdružit pocítili také učitelé, a proto na schůzi učitelstva celého okresu v roce 1872 založili „Učitelskou jednotu okresu Blovického.“ Jejím předsedou se stal Josef Tichovský, řídící učitel ze Spáleného Poříčí, po něm vykonával tuto funkci delší dobu Kašpar Kursa, řídící učitel z Blovic.

Důležitou složkou, která po roce 1870 pomalu mizela ze škol, byla její patronace. Patrona představoval jakýsi mecenáš školy a přispěvovatel, který se zúčastňoval důležitých akcí školy a držel nad ní určitou záštitu. Patronem blovické školy byl v této době samotný hrabě Hanuš Kolovrat. Je o něm známo, že hojně navštěvoval význačné mše se školní účastí, na začátku roku a o vánocích obdarovával chudé. V roce 1870 jmenoval řídícím učitelem na blovické škole Kašpara Kursu. O rok později byl dodán patronátním úřadem nový školní nábytek pro nově otevřenou čtvrtou třídu. Po smrti hraběte Hanuše Kolovrata v roce 1872 přichází na zámek Hradiště hrabě Eduard Pálffy z Erdödu, který hned na počátku věnoval škole 200 zlatých pro školní knihovnu a pomůcky. Také jeho manželka Marie Pálffyová darovala každý rok na Štědrý den chudým dětem šaty, zúčastňovala se výstavek dívčích ručních prací a oba manželé pak vystupovali na mnoha dalších akcích.

Patronace však nebyla jediným zdrojem příjmů blovické školy. Mezi její pravidelné přispěvovatele patřily obec Blovice, blovické občanstvo a děkanství. Dalším důležitým zdrojem byl velkostatek Hradiště, velkostatek Šťáhlavy a přiškolené obce Domyslice (Zdemyslice), Hradiště, Komorno a Vlčice – Huť, které přispívaly na své děti. Zajímavým každoročním přispívajícím byla i dráha císaře Františka Josefa.

Pro chudé žáky měla škola zvláštní fond. Z toho však plynulo pouze 9 zlatých ročně, a tak velký význam měli jiní přispívající. Ve prospěch chudých pořádala škola zpočátku různé akce (např. divadelní představení). Každoročně byla pro děti pořádána Mikulášská besídka, při níž byly obdarovávány hlavně jídlem. Štědrý den si brala na starost hraběnka Marie Pálffyová a podělovala vždy 10 dívek a 10 chlapců ošacením a ovocem. Chudým se dostávalo podpory i od spolků. Zpočátku to byl spolek Randál, který děti podporoval finančně, pořádal pro ně představení a nejchudší při slavnostnějších příležitostech oblékal. Z ostatních spolků to byl např. Literární spolek. Nesmíme opomenout, že na školní potřeby přispívala i okresní školní rada a městská rada, občas přispěly i samotné osobnosti města – např. purkmistr, děkan.

Růst počtu obyvatel, a tím i růst počtu žáků vedl k rozšiřování blovické školy. V roce 1870 byla otevřena 4. třída a v roce 1880 došlo k rozšíření školy o pátou třídu s paralelkou pro dívky. Velký nárůst počtu žáků vedl v roce 1888 k přistavění druhého patra školní budovy. Roku 1894 byla otevřena měšťanská škola chlapecká a roku 1906 měšťanská škola dívčí. Ještě před tím došlo v roce 1901 k dokončení stavby tělocvičny na místě bývalé stodoly.

Rovněž zvýšený počet židovského obyvatelstva vedl k otevření samostatné židovské německé soukromé školy s právem veřejnosti. Školu, která stála v „Myšině“, založilo a vydržovalo v letech 1874 – 1894 židovské obyvatelstvo. Po zrušení této školy přešly židovské děti zpět na obecnou školu.

Roku 1895 zřídil hrabě Eduard Pálffy opatrovnu, ve které působila kongregace školských sester. Ústav byl později přeměněn v sirotčinec a po jeho zrušení se v novější době z důvodu nedostatku tříd vyučovalo i v této budově.

Rozvoj živností vedl k tomu, že v roce 1895 byla otevřena živnostenská škola pokračovací. Jejím prvním ředitelem se stal K. Kursa. Učitelský sbor tvořili Josef Stárek, Karel Jelínek a Josef Lukeš. Školní rok trval v této době sedm měsíců (od 1. 10. do 30. 4.). Učilo se v neděli dopoledne a v pondělí a ve středu večer ( od školního roku 1905 – 1906 ve čtvrtek). Školními předměty byly kreslení od ruky, geometrické rýsování, živnostenské počty a písemnosti. Protože chyběly učební pomůcky, užívalo se vypůjčených pomůcek školy obecné a měšťanské. Při otevření měla škola (první třída) hned 52 žáků. Ve školním roce 1896 – 1897 byla otevřena druhá třída a ve školním roce 1926 – 1927 třída třetí. Od školního roku 1933 – 1934 byla vyučovací doba na této škole prodloužena ze sedmi na deset měsíců, nedělní vyučování bylo zrušeno, přičemž se od této doby vyučovalo celou středu a v sobotu odpoledne.

K dobré úrovni blovické školy po generaci kantorů Josefa Hyana, Vacka – Kamenického a Mikuláše Vejskraba – Bělohrobského přispěli i jejich nástupci. V letech 1870 – 1896 stál v čele školy Kašpar Kursa, o němž víme, že rozšířil cennou školní knihovnu po učiteli Josefu Hyanovi a účastnil se všech významnějších kulturních akcí ve městě. Po jeho smrti stál do roku 1897 v čele měšťanské školy Josef Stárek. V roce 1880 působila na blovické škole učitelka Božena Čechová, sestra básníka Svatopluka Čecha. Na její místo pak nastoupila učitelka Augusta Rozsypalová, která působila na obecné škole v letech 1880 – 1912. Měla vynikající pedagogický cit i talent. Její nezvyklé vyučovací metody měly úspěch, takže byla vybrána jako učitelka na cvičnou školu soukromého učitelského ústavu v Kladně. Přispívala do různých časopisů – do Nového života, Vlasti, Časopisu učitelek apod. Po první světové válce řídila časopis Žena. O ženské otázce a výchově dívek vydala několik brožur. Byla významnou představitelkou básnické skupiny Katolická moderna. Byla činná i politicky – za lidovou stranu byla zvolena do poslanecké sněmovny a 23. listopadu 1925, v den, kdy zemřela, i do senátu.

Josef Koželuh

18.část | Titulní stránka | 20.část