Blovice v letopisech (19.část)
Škola (3. část)
Na základě
říšských zákonů z let 1868 – 1870 přešla škola z rukou církve do rukou státu a
byla stanovena povinná školní docházka od 6 do 14 let. Pro dozor nad školstvím
byly obnoveny zemské, okresní a místní školní rady. Došlo k ustanovení
okresních a zemských inspektorů, kteří vystřídali příslušné hodnostáře z
církevních kruhů. Je pochopitelné, že proti takovýmto zákonům se stavěla
církev, která v nich viděla omezení svého vlivu na lidové vrstvy, a to už od
školních lavic. Výsledkem toho pak bylo nedůsledné prosazení školských zákonů.
I když byly schváleny, církev si udržovala někde menší, jinde větší vliv. Náboženství
hrálo i nadále v učebním procesu škol významnou roli. Až do rozpadu mocnářství
vyučování na našich národních školách počínalo i končilo katolickými
modlitbami. Žáci i učitelé se zúčastňovali katolických bohoslužeb. V neděli a o
svátcích se konala školní mše o půl jedenácté, za teplejšího počasí o osmé
hodině. Rovněž každý školní rok začínal bohoslužbou Veni Sancti a končil mší Te
Deum.
Proti
pravidelné školní docházce se stavěly i selské vrstvy na venkově, neboť v době
polních prací přicházely o levné pracovní dětské síly. Rovněž ne všichni rodiče
byli ochotni posílat své děti do školy, protože v nich měli pomocníky hlavně
při pracích na poli. Ať byly důvody neplnění školních povinností jakékoliv,
jisté je, že nezapsání dítěte do školy se trestalo pokutou ve výši 1 až 20 zl.
Nemohl-li viník platit, hrozila mu vazba 1 – 4 dnů.
Na základě
zákona o právu shromažďovacím, spolčovacím a tiskovém z roku 1867 vznikly též v
Blovicích kulturně politické spolky, čímž došlo k uvolnění zdejšího společenského
dění. Potřebu se sdružit pocítili také učitelé, a proto na schůzi učitelstva
celého okresu v roce 1872 založili „Učitelskou jednotu okresu Blovického.“
Jejím předsedou se stal Josef Tichovský, řídící učitel ze Spáleného Poříčí, po
něm vykonával tuto funkci delší dobu Kašpar Kursa, řídící učitel z Blovic.
Důležitou
složkou, která po roce 1870 pomalu mizela ze škol, byla její patronace. Patrona
představoval jakýsi mecenáš školy a přispěvovatel, který se zúčastňoval
důležitých akcí školy a držel nad ní určitou záštitu. Patronem blovické školy
byl v této době samotný hrabě Hanuš Kolovrat. Je o něm známo, že hojně
navštěvoval význačné mše se školní účastí, na začátku roku a o vánocích
obdarovával chudé. V roce 1870 jmenoval řídícím učitelem na blovické škole
Kašpara Kursu. O rok později byl dodán patronátním úřadem nový školní nábytek
pro nově otevřenou čtvrtou třídu. Po smrti hraběte Hanuše Kolovrata v roce 1872
přichází na zámek Hradiště hrabě Eduard Pálffy z Erdödu, který hned na počátku
věnoval škole 200 zlatých pro školní knihovnu a pomůcky. Také jeho manželka
Marie Pálffyová darovala každý rok na Štědrý den chudým dětem šaty,
zúčastňovala se výstavek dívčích ručních prací a oba manželé pak vystupovali na
mnoha dalších akcích.
Patronace
však nebyla jediným zdrojem příjmů blovické školy. Mezi její pravidelné
přispěvovatele patřily obec Blovice, blovické občanstvo a děkanství. Dalším
důležitým zdrojem byl velkostatek Hradiště, velkostatek Šťáhlavy a přiškolené
obce Domyslice (Zdemyslice), Hradiště, Komorno a Vlčice – Huť, které přispívaly
na své děti. Zajímavým každoročním přispívajícím byla i dráha císaře Františka
Josefa.
Pro chudé
žáky měla škola zvláštní fond. Z toho však plynulo pouze 9 zlatých ročně, a tak
velký význam měli jiní přispívající. Ve prospěch chudých pořádala škola
zpočátku různé akce (např. divadelní představení). Každoročně byla pro děti
pořádána Mikulášská besídka, při níž byly obdarovávány hlavně jídlem. Štědrý
den si brala na starost hraběnka Marie Pálffyová a podělovala vždy 10 dívek a
10 chlapců ošacením a ovocem. Chudým se dostávalo podpory i od spolků. Zpočátku
to byl spolek Randál, který děti podporoval finančně, pořádal pro ně
představení a nejchudší při slavnostnějších příležitostech oblékal. Z ostatních
spolků to byl např. Literární spolek. Nesmíme opomenout, že na školní potřeby
přispívala i okresní školní rada a městská rada, občas přispěly i samotné
osobnosti města – např. purkmistr, děkan.
Růst počtu
obyvatel, a tím i růst počtu žáků vedl k rozšiřování blovické školy. V roce
1870 byla otevřena 4. třída a v roce 1880 došlo k rozšíření školy o pátou třídu
s paralelkou pro dívky. Velký nárůst počtu žáků vedl v roce 1888 k přistavění
druhého patra školní budovy. Roku 1894 byla otevřena měšťanská škola chlapecká
a roku 1906 měšťanská škola dívčí. Ještě před tím došlo v roce 1901 k dokončení
stavby tělocvičny na místě bývalé stodoly.
Rovněž
zvýšený počet židovského obyvatelstva vedl k otevření samostatné židovské
německé soukromé školy s právem veřejnosti. Školu, která stála v „Myšině“,
založilo a vydržovalo v letech 1874 – 1894 židovské obyvatelstvo. Po zrušení
této školy přešly židovské děti zpět na obecnou školu.
Roku 1895
zřídil hrabě Eduard Pálffy opatrovnu, ve které působila kongregace školských
sester. Ústav byl později přeměněn v sirotčinec a po jeho zrušení se v novější
době z důvodu nedostatku tříd vyučovalo i v této budově.
Rozvoj
živností vedl k tomu, že v roce 1895 byla otevřena živnostenská škola
pokračovací. Jejím prvním ředitelem se stal K. Kursa. Učitelský sbor tvořili
Josef Stárek, Karel Jelínek a Josef Lukeš. Školní rok trval v této době sedm
měsíců (od 1. 10. do 30. 4.). Učilo se v neděli dopoledne a v pondělí a ve
středu večer ( od školního roku 1905 – 1906 ve čtvrtek). Školními předměty byly
kreslení od ruky, geometrické rýsování, živnostenské počty a písemnosti.
Protože chyběly učební pomůcky, užívalo se vypůjčených pomůcek školy obecné a
měšťanské. Při otevření měla škola (první třída) hned 52 žáků. Ve školním roce
1896 – 1897 byla otevřena druhá třída a ve školním roce 1926 – 1927 třída
třetí. Od školního roku 1933 – 1934 byla vyučovací doba na této škole
prodloužena ze sedmi na deset měsíců, nedělní vyučování bylo zrušeno, přičemž
se od této doby vyučovalo celou středu a v sobotu odpoledne.
K dobré
úrovni blovické školy po generaci kantorů Josefa Hyana, Vacka – Kamenického a
Mikuláše Vejskraba – Bělohrobského přispěli i jejich nástupci. V letech 1870 –
1896 stál v čele školy Kašpar Kursa, o němž víme, že rozšířil cennou školní
knihovnu po učiteli Josefu Hyanovi a účastnil se všech významnějších kulturních
akcí ve městě. Po jeho smrti stál do roku 1897 v čele měšťanské školy Josef
Stárek. V roce 1880 působila na blovické škole učitelka Božena Čechová, sestra
básníka Svatopluka Čecha. Na její místo pak nastoupila učitelka Augusta
Rozsypalová, která působila na obecné škole v letech 1880 – 1912. Měla
vynikající pedagogický cit i talent. Její nezvyklé vyučovací metody měly
úspěch, takže byla vybrána jako učitelka na cvičnou školu soukromého
učitelského ústavu v Kladně. Přispívala do různých časopisů – do Nového života,
Vlasti, Časopisu učitelek apod. Po první světové válce řídila časopis Žena. O
ženské otázce a výchově dívek vydala několik brožur. Byla významnou
představitelkou básnické skupiny Katolická moderna. Byla činná i politicky – za
lidovou stranu byla zvolena do poslanecké sněmovny a 23. listopadu 1925, v den,
kdy zemřela, i do senátu.