Blovice v letopisech (21.část)

Škola (5. část)

Vznik Československé republiky v roce 1918 přivítali žáci a učitelé blovické školy s velkým nadšením a odhodláním udělat vše pro její rozkvět. V roce 1919 byla ve škole uspořádána sbírka ve prospěch zlatého pokladu. Za úspěch této sbírky obdržela blovická škola zvláštní diplom. V následujících letech se každoročně konaly školní oslavy v den výročí vzniku ČSR a pokračovaly „stromkové slavnosti“, při nichž žáci vysázeli velké množství stromků a keřů v okolí Blovic. Začaly opět školní výlety (Mariánské Lázně, Macocha, Slovensko).

Učitelé se každoročně zúčastňovali nejen odborných kursů, ale i práce ve veřejném životě. Pořádali přednášky po venkově, pracovali v literárním a okrašlovacím spolku, v tělocvičné jednotě Sokol, v DTJ, v místní komisi sociální péče, v Červeném kříži a v okresním osvětovém sboru. Stálými dopisovateli novin se stali učitelé Jan Rádl a Josef Milota. Na blovické škole v období první republiky učil též ruský legionář a autor řady povídek a pohádek pro děti a mládež – učitel Václav Valenta – Alfa. Vedle množství příspěvků do českých časopisů vydal řadu knih, hlavně pro mládež. Jsou to např. „Sibiřské jedovatosti“, „Česká škola na Sibiři“, „V ruském zajetí“, „Povídky z vojny“, „Povídání o zajíci Matějovi“, „Ruské pohádky“ a řada dalších. Některé knihy přeložil též z ruštiny. Překládal rovněž divadelní hry. Vedle bohaté literární činnosti absolvoval v Blovicích i řadě okolních obcí mnoho přednášek. V tomto období se vystřídali v čele blovické školy po Františku Raušarovi Rudolf Justl, Jan Poduška (zastupoval) a Jan Laciný.

V roce 1934 byla zřízena 4. třída měšťanské školy. Téhož roku dostala škola darem první amatérsky vyrobený radiopřijímač. Ve školním roce 1935 – 1936 se zvýšil stav žactva na škole na 766 žáků. Proto byla o prázdninách provedena přístavba dvou učeben (ve druhém poschodí nad bývalou tělocvičnou). Ale ani to nestačilo. Dvě třídy obecné školy byly umístěny v „opatrovně“ v Tržní ulici a dvě třídy měšťanské školy se školní kuchyní v budově u kostela, kde stávala původně stará škola.

Od roku 1936 zahájila svou činnost v budově obecné a měšťanské školy také lidová škola hospodářská. Škola byla dvouletá, docházka povinná pro všechnu zemědělskou mládež. V roce 1942 došlo ke změně názvu na lidovou školu zemědělskou.

V roce 1937 byla oddělena správa obecné školy od měšťanských škol. Na obecné škole v době, kdy byla oddělena od měšťanské školy, se vystřídali ve vedení učitelé Jan Vendl, Václav Valenta a Anna Mertlíková. Po celý školní rok po delší odmlce znovu pracoval polévkový ústav jako pomoc rodinám nezaměstnaných.

V roce 1938 byla měšťanská škola přeměněna na měšťanskou školu újezdní, k níž se místo pěti obcí přiškolilo sedmnáct. O materiální vybavení škol se starala újezdní školní rada, složená ze zástupců všech přiškolených obcí. Jejím předsedou se stal učitel Stanislav Langmajer.

Naprostý nedostatek školních míst nutil Blovice k tomu, aby se staraly o stavbu nové školy. Rozsáhlý pozemek, kde dnes stojí požární zbrojnice a dům mládeže, věnoval pro stavbu školy bývalý ředitel František Raušar. Újezdní školní rada se postarala o vypracování plánů, ale ke stavbě školy ke škodě věci nikdy nedošlo.

Vznik tzv. protektorátu Čechy a Morava znamenal jednu z nejsmutnějších kapitol v historii blovického školství. Počátkem školního roku 1939 – 1940 byl zaveden již od první třídy obecné školy jako povinný předmět německý jazyk. Všichni učitelé se museli učit německy a pak před německou komisí skládat zkoušky. Veškerá agenda ve škole i školní vysvědčení se musely za okupace psát německy a česky. Na rozkaz okupačních úřadů byla školní kronika zapečetěna a v zápisech se mělo pokračovat ve zvláštních knihách.

Do období druhé světové války spadá také vznik předchůdce dnešní mateřské školy. V této době organizovala okresní péče o mládež jakýsi útulek pro děti zaměstnaných matek v málo vyhovujících prostorách bývalé pekárny u blovického mlýna. Pro děti mentálně postižené byla již v roce 1940 zřízena při obecné škole pomocná třída, která se v roce 1948 přeměnila na samostatnou jednotřídní zvláštní školu.

V roce 1941 umírá ve věku 84 let bývalý ředitel blovických škol František Raušar. Na jeho poslední cestě na blovický hřbitov ho doprovodili učitelé z širokého okolí, školní mládež, městská rada, spolky, občané města a nekonečná řada jeho žáků. Nad hrobem se s ním rozloučil ředitel měšťanské školy Jan Poduška, který stál v čele blovické školy v letech 1939 – 1948.

V červnu 1942 bylo na anonymní udání zatčeno gestapem 26 občanů z Blovic a okolí, mezi nimi také sedm učitelů blovické školy. Byli vyšetřováni na gestapu a vězněni na Borech v Plzni do konce roku 1942.

V období okupace byli také někteří blovičtí učitelé totálně nasazováni na různé práce (např. do plzeňské Škodovky).

Počátkem roku 1945 přišli do Blovic tzv. „národní hosté“. Jednalo se o německé rodiny, které ustupovaly před Rudou armádou. Tyto rodiny byly ubytovány též ve škole, a proto vyučování bylo zastaveno. K přerušení školní docházky přispěly i nálety „hloubkařů“ na projíždějící vlaky na konci války.

Vyučovat ve třech třídách se začalo 11.května 1945. Do školy ale docházely pouze blovické děti, protože spojení s okolními obcemi bylo stále přerušeno. V neděli 3. června se konalo slavnostní zahájení pravidelného vyučování shromážděním učitelů, žáků a jejich rodičů na blovickém náměstí. 4. června se začalo pravidelně vyučovat.

Josef Koželuh

20.část | Titulní stránka | 22.část