Blovice v letopisech (21.část)
Škola (5. část)
Vznik Československé republiky v roce 1918 přivítali
žáci a učitelé blovické školy s velkým nadšením a odhodláním udělat vše
pro její rozkvět. V roce 1919 byla ve škole uspořádána sbírka ve prospěch
zlatého pokladu. Za úspěch této sbírky obdržela blovická škola zvláštní diplom.
V následujících letech se každoročně konaly školní oslavy v den
výročí vzniku ČSR a pokračovaly „stromkové slavnosti“, při nichž žáci vysázeli
velké množství stromků a keřů v okolí Blovic. Začaly opět školní výlety
(Mariánské Lázně, Macocha, Slovensko).
Učitelé se každoročně zúčastňovali nejen odborných kursů,
ale i práce ve veřejném životě. Pořádali přednášky po venkově, pracovali
v literárním a okrašlovacím spolku, v tělocvičné jednotě Sokol,
v DTJ, v místní komisi sociální péče, v Červeném kříži a
v okresním osvětovém sboru. Stálými dopisovateli novin se stali učitelé
Jan Rádl a Josef Milota. Na blovické škole v období první republiky učil
též ruský legionář a autor řady povídek a pohádek pro děti a mládež – učitel
Václav Valenta – Alfa. Vedle množství příspěvků do českých časopisů vydal řadu
knih, hlavně pro mládež. Jsou to např. „Sibiřské jedovatosti“, „Česká škola na
Sibiři“, „V ruském zajetí“, „Povídky z vojny“, „Povídání o zajíci
Matějovi“, „Ruské pohádky“ a řada dalších. Některé knihy přeložil též
z ruštiny. Překládal rovněž divadelní hry. Vedle bohaté literární činnosti
absolvoval v Blovicích i řadě okolních obcí mnoho přednášek. V tomto období se vystřídali v čele
blovické školy po Františku Raušarovi Rudolf Justl, Jan Poduška (zastupoval) a
Jan Laciný.
V roce 1934 byla zřízena 4. třída měšťanské
školy. Téhož roku dostala škola darem první amatérsky vyrobený radiopřijímač.
Ve školním roce 1935 – 1936 se zvýšil stav žactva na škole na 766 žáků. Proto
byla o prázdninách provedena přístavba dvou učeben (ve druhém poschodí nad
bývalou tělocvičnou). Ale ani to nestačilo. Dvě třídy obecné školy byly
umístěny v „opatrovně“ v Tržní ulici a dvě třídy měšťanské školy se
školní kuchyní v budově u kostela, kde stávala původně stará škola.
Od roku 1936 zahájila svou činnost v budově obecné a
měšťanské školy také lidová škola hospodářská. Škola byla dvouletá, docházka
povinná pro všechnu zemědělskou mládež. V roce 1942 došlo ke změně názvu
na lidovou školu zemědělskou.
V roce 1937 byla oddělena správa obecné školy od
měšťanských škol. Na obecné škole v době, kdy byla oddělena od měšťanské
školy, se vystřídali ve vedení učitelé Jan Vendl, Václav Valenta a Anna
Mertlíková. Po celý školní rok po delší odmlce znovu pracoval polévkový ústav
jako pomoc rodinám nezaměstnaných.
V roce 1938 byla měšťanská škola přeměněna na
měšťanskou školu újezdní, k níž se místo pěti obcí přiškolilo sedmnáct. O
materiální vybavení škol se starala újezdní školní rada, složená ze zástupců
všech přiškolených obcí. Jejím předsedou se stal učitel Stanislav Langmajer.
Naprostý nedostatek školních míst nutil Blovice
k tomu, aby se staraly o stavbu nové školy. Rozsáhlý pozemek, kde dnes
stojí požární zbrojnice a dům mládeže, věnoval pro stavbu školy bývalý ředitel
František Raušar. Újezdní školní rada se postarala o vypracování plánů, ale ke
stavbě školy ke škodě věci nikdy nedošlo.
Vznik tzv. protektorátu Čechy a Morava znamenal
jednu z nejsmutnějších kapitol v historii blovického školství.
Počátkem školního roku 1939 – 1940 byl zaveden již od první třídy obecné školy
jako povinný předmět německý jazyk. Všichni učitelé se museli učit německy a
pak před německou komisí skládat zkoušky. Veškerá agenda ve škole i školní vysvědčení
se musely za okupace psát německy a česky. Na rozkaz okupačních úřadů byla
školní kronika zapečetěna a v zápisech se mělo pokračovat ve zvláštních
knihách.
Do období druhé světové války spadá také vznik předchůdce
dnešní mateřské školy. V této době organizovala okresní péče o mládež
jakýsi útulek pro děti zaměstnaných matek v málo vyhovujících prostorách
bývalé pekárny u blovického mlýna. Pro děti mentálně postižené byla již
v roce 1940 zřízena při obecné škole pomocná třída, která se v roce
1948 přeměnila na samostatnou jednotřídní zvláštní školu.
V roce 1941 umírá ve věku 84 let bývalý ředitel
blovických škol František Raušar. Na jeho poslední cestě na blovický hřbitov ho
doprovodili učitelé z širokého okolí, školní mládež, městská rada, spolky,
občané města a nekonečná řada jeho žáků. Nad hrobem se s ním rozloučil
ředitel měšťanské školy Jan Poduška, který stál v čele blovické školy
v letech 1939 – 1948.
V červnu 1942 bylo na anonymní udání zatčeno
gestapem 26 občanů z Blovic a okolí, mezi nimi také sedm učitelů blovické
školy. Byli vyšetřováni na gestapu a vězněni na Borech v Plzni do konce
roku 1942.
V období okupace byli také někteří blovičtí učitelé
totálně nasazováni na různé práce (např. do plzeňské Škodovky).
Počátkem roku 1945 přišli do Blovic tzv. „národní hosté“.
Jednalo se o německé rodiny, které ustupovaly před Rudou armádou. Tyto rodiny
byly ubytovány též ve škole, a proto vyučování bylo zastaveno. K přerušení
školní docházky přispěly i nálety „hloubkařů“ na projíždějící vlaky na konci
války.
Vyučovat ve třech třídách se začalo 11.května 1945.
Do školy ale docházely pouze blovické děti, protože spojení s okolními
obcemi bylo stále přerušeno. V neděli 3. června se konalo slavnostní
zahájení pravidelného vyučování shromážděním učitelů, žáků a jejich rodičů na
blovickém náměstí. 4. června se začalo pravidelně vyučovat.