Blovice v letopisech (22.část)Osbnosti (1. část)V lidském životě si často vážíme pro různé přednosti těch, s nimiž se stýkáme, někdy se je snažíme i napodobovat. Stává se však, že ctíme i ty, které jsme osobně nikdy nepoznali, a přesto jsou nám blízcí, přitahují nás, a to buďto svým umem, dovednostmi, zkušenostmi nebo jednáním. Mluvíme pak zpravidla o osobnostech. Není podstatné, kde se kdo narodil, ale záleží na tom, co pro dané místo během svého života vykonal. Výjimkou není ani naše město Blovice, s jehož některými osobnostmi v oblasti literatury, školství, duchovního a politického života jsme se mohli v minulých letopisech alespoň částečně seznámit. Blovice a Blovicko patřily ale též k místům, která svou malebností a atmosférou přitahovala pozornost nejednoho představitele v oblasti výtvarného umění. Svědčí o tom v neposlední řadě i odkaz malířů Josefa Matějky, Jaroslava Šafary, Bohumila Krse, sochaře Václava Žaluda či architekta Františka Nejdla a dalších. Josef Matějka se narodil 18. 2. 1881 v Chlumu u Blovic. Do měšťanské školy chodil v Blovicích, pak odešel na studia do Prahy. V letech 1897 – 1900 byl žákem Umělecko-průmyslové školy (jeho profesory byli např. Felix Jenewein, Stanislav Sucharda). V letech 1900 – 1904 studoval na Akademii výtvarných umění ve speciální škole figurálního malířství prof. Maxe Pirnera. Od roku 1906 působil v Plzni, kde se až do roku 1934 věnoval pedagogické profesi jako učitel a později profesor kreslení na plzeňských středních školách. Stál u počátku volného uměleckého spolku Mha, který sdružoval výtvarníky, hudebníky, literáty, herce, novináře i fotografy z Plzeňska. Od založení spolku Svazu zpč. výtvarných umělců v roce 1925 byl též jeho členem. V letech 1934 – 1939 působil jako profesor na Českém státním gymnáziu v Praze – Vršovicích. V Praze vstoupil do spolků Syndikátu výtvarných umělců čs. a Jednoty výtvarných umělců JUV. Jako mladý malíř pěstoval především figurální tvorbu. Je autorem velkých freskových maleb v místnostech plzeňské Mhy. Z ilustrací to jsou např. „Chodské bajky“ od prof. Františka Hrušky. V Matějkově díle zaujímá významné místo karikatura a grafika. Základ jeho tvorby však představují. oleje a vzdušné akvarely, jimiž oslavil práci venkovského lidu, krajinu Blovicka a různá zákoutí Blovic. Josef Matějka vytvořil též mnoho portrétů své rodiny a veřejných pracovníků Plzeňska a Blovicka, maloval zátiší a akty. Od roku 1940 žil a tvořil v Blovicích. Příčinou toho, že jeho dílo zůstalo delší dobu málo známé široké veřejnosti, byla povaha umělcova. Byl to člověk velmi sebekritický, neobyčejně skromný a samotářský. Ke konci života nechodil vůbec do společnosti, dopisoval si pouze se spolužáky – malíři Obrovským, Röhlinkem a Nechlebou. Jeho štěstím byla rodina, malířská práce a příroda, která mu dávala stále nové náměty k přemýšlení. Josef Matějka umírá uprostřed tvůrčí činnosti dne 12. 5. 1953. Jaroslav Šafařík – Šafara
Josef Koželuh |
se narodil v Blovicích 18.11.1888. Pseudonym Šafara,
pod nímž pak často (ne vždy) podepisoval své malířské práce, připojil ke svému
jménu později. Obecnou a měšťanskou školu vychodil v letech 1894 – 1902
v Blovicích. V letech 1910 – 1911 navštěvoval soukromou školu prof.
Knirra v Mnichově. Krátce nato pobyl také v Paříži. Od roku 1919
studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. V. Hynaise, kde se
věnoval malování figur a koní. Od roku 1929 se stává členem Svazu západočeských
výtvarných umělců v Plzni. Zde vytvořil řadu vynikajících portrétů
význačných osobností (např. T. G. Masaryka, G. Habrmana, A. Rašína, L. Pika),
elegantních dam, a také svůj Autoportrét s maskou, který ukazuje dvě
tváře. Šafara se zabýval také tvorbou poezie. Roku 1930 vytvořil ilustrace pro
román Sv. Homolky Za hereckou slávou. V roce 1938 se přestěhoval zpět do
Blovic, kde našel další náměty pro svou práci. Z ateliéru v podkrovní
světničce u Kellerů může pozorovat čilý ruch na náměstí s jeho typickými a
charakteristickými figurami. A tak před námi ožívají nejrůznější zákoutí Blovic
– náměstí, Hájek, Hradiště, Bohušov – a především pověstné blovické trhy
s koňmi. V době heydrichiády, kdy byl Jaroslav Šafara zatčen a vězněn
v Plzni na Borech, vzniká obraz „Narození Páně“. Ještě v roce 1942
uspořádal soubornou výstavu s akad. malířem B. Krsem v Plzni. Na
výstavě pořádané v roce 1943 společně se sochařem A. Holubem vystavil
práce, které se námětově vztahují k Vlčicím a k dalším místům na
Blovicku. Typickou šafarovskou technikou je pastel a akvarel. Jeho tvorbu
obohatila rovněž řada aktů. Konec války oslavil Šafara olejomalbou Jarní orba a
portréty osvoboditelů Plzně – amerického plukovníka Nobleho a generála Harmona.
Šafara byl člověk, který si nepotrpěl na svou publicitu. Dával přednost takovým
hodnotám, jako jsou svoboda svědomí, přesvědčení, zkrátka osobní svoboda. Jeho
životní pouť se uzavírá 17. 3. 1947.