Blovice v letopisech (23.část)

Osbnosti (2. část)

 

Bohumil Krs se narodil 23. 6. 1890 v Plzni, kde i studoval na gymnáziu. Měl blízký vztah k Blovicím, protože právě v bývalé budově muzea bydleli jeho dědeček a babička, u nichž trávil každé prázdniny se svým bratrem Hančou a synem panského zahradníka, pozdějším významným architektem Františkem Nejdlem. Krs se pak do Blovic vracel po celý svůj život. V letech 1911 – 1914 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zde se na jeho uměleckém růstu podíleli profesoři A. Němejc, A. Hofbauer, K. Špillar, F. Kysela a další. Na studiích se dostalo Krsovi základních vědomostí ve výtvarnictví, hlavně ve figuralistice, ve které v pozdějších letech mimořádně vynikl. Na škole získal poučení o estetické funkci písma a v používání dekorativních prvků. Po studiích na Uměleckoprůmyslové škole vypukla válka a Krs musel narukovat na ruskou frontu, kde přišel o levou nohu. Po svém návratu do Prahy pokračuje Krs ve speciálním studiu u profesorů F. Kysely a V. H. Brunnera. Ve svých nových výtvarných pracích zcela otevřeně protestuje proti válce a zabíjení lidí. V letech 1919 – 1921 odchází na Slovensko, kde v Bratislavě působí ve vládním komisariátu pro zachování památek. Slovensko upoutalo Krse především svojí folkloristikou, podobně jako v pozdější době Chodsko. Od roku 1922 působil jako profesor v Olomouci, Znojmě, Brně a na gymnáziu v Plzni. V roce 1926 se stal členem Svazu zpč. výtv. umělců. Krsovu tvorbu představují tři oblasti – krajina, kterou zachycoval uhlem, rudkou a pastelem, dále pak zobrazení lidových písní a říkadel a konečně virtuosní kresba ženského aktu. Významnou část jeho tvoří i ilustrátorská tvorba a scenické výpravy pro divadla v Bratislavě, Olomouci a v Plzni. Bohumil Krs svým dílem oslavuje krásu a rozdává optimistickou víru v dobrého člověka. Jeho život a dílo se uzavírá v Plzni dne 17. 5. 1962.

Václav Žalud se narodil v Blovicích dne 30. 4. 1894. Po absolvování akademických studií se stal profesorem a vedoucím katedry modelování a kreslení na Českém vysokém učení technickém v Praze. Také on nezapomínal na rodné Blovice. Vedle své rodiny zde měl řadu přátel, k nimž patřili především malíři Jaroslav Šafara, Bohumil Krs a architekt František Nejdl. Václav Žalud měl v Blovicích též svůj ateliér, a to v domě otce MUDr. Milana Blažka. Je pravděpodobné, že právě zde uvedl sochař Žalud do tajů sochařského díla svého přítele – Jaroslava Šafaru, který vytvořil reliéf své tety. Z významných děl Václava Žaluda jmenujme alespoň sochu J. A. Komenského pro Amsterodam, poprsí maršála Koněva pro Národní památník v Praze na Vítkově a bustu spisovatele Vladislava Vančury pro Smetanovo divadlo v Praze. S jeho pracemi se můžeme setkat i v Blovicích. Svědčí o tom např. městský znak na budově spořitelny a náhrobek rodiny Žaludovy na místním hřbitově. Životní dráha Václava Žaluda se uzavírá v Praze dne 14. 3. 1977.

František Nejdl se narodil 1. 7. 1896 v Blovicích na Hradišti, kde byl jeho otec zámeckým zahradníkem. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Blovicích a II. české reálky v Plzni v červenci 1914 byl přijat na České vysoké učení technické v Praze, kde studoval obor architektury a pozemního stavitelství. Během studia si musel vydělávat kondicemi, protože hmotná situace rodiny s devíti dětmi byla velmi tíživá. V dubnu 1915 nastoupil vojenskou službu, byl poslán na italskou frontu, kde byl raněn a později těžce onemocněl. Z vojenské služby byl propuštěn až v roce 1919, kdy mohl pokračovat ve studiu, započatém před první světovou válkou. To dokončil v roce 1925, kdy dosáhl titulu Ing. architektury. Významné místo v činnosti Františka Nejdla zaujímá výstavba škol a jejich zařízení. Zde je nutno jmenovat Masarykovy koleje v Praze, Francouzské školy v Dejvicích, za které mu bylo uděleno francouzské vyznamenání „Officier d´ Academie“, dále Ruské školy na Pankráci a projekt obecné a měšťanské školy v Blovicích, což byl dar našemu městu. Z veřejných budov měl zásadní význam projekt Národního technického muzea v Praze na Letné, v Blovicích pak budova spořitelny. Po druhé světové válce se František Nejdl dále zdokonaluje ve svém oboru. V roce 1948 dosáhl titulu Doktora technických věd. K nejvýznamnějším úkolům, na nichž se František Nejdl podílel po druhé světové válce, patřila výstavba Lidic a Ležáků a výstavba ústavů ČSAV a jejich zařízení. Životní cesta tohoto skromného, obětavého a pracovitého člověka se uzavírá v Praze dne 4. 7. 1975.

Odkaz, který nám zanechaly předchozí generace, je pro nás natolik závazný, že ho nelze přejít několika články do novin, ale je naším posláním si ho neustále připomínat a vracet se k němu. I nás budou jednou hodnotit budoucí pokolení. Snažme se, abychom obstáli co nejlépe.

Josef Koželuh

22.část | Titulní stránka | -