Blovice v letopisech (23.část)
Osbnosti (2. část)
Bohumil
Krs se narodil 23. 6. 1890 v Plzni, kde i studoval na gymnáziu. Měl
blízký vztah k Blovicím, protože právě v bývalé budově muzea bydleli
jeho dědeček a babička, u nichž trávil každé prázdniny se svým bratrem Hančou a
synem panského zahradníka, pozdějším významným architektem Františkem Nejdlem.
Krs se pak do Blovic vracel po celý svůj život. V letech 1911 – 1914
studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zde se na jeho uměleckém
růstu podíleli profesoři A. Němejc, A. Hofbauer, K. Špillar, F. Kysela a další.
Na studiích se dostalo Krsovi základních vědomostí ve výtvarnictví, hlavně ve
figuralistice, ve které v pozdějších letech mimořádně vynikl. Na škole
získal poučení o estetické funkci písma a v používání dekorativních prvků.
Po studiích na Uměleckoprůmyslové škole vypukla válka a Krs musel narukovat na
ruskou frontu, kde přišel o levou nohu. Po svém návratu do Prahy pokračuje Krs
ve speciálním studiu u profesorů F. Kysely a V. H. Brunnera. Ve svých nových
výtvarných pracích zcela otevřeně protestuje proti válce a zabíjení lidí.
V letech 1919 – 1921 odchází na Slovensko, kde v Bratislavě působí ve
vládním komisariátu pro zachování památek. Slovensko upoutalo Krse především
svojí folkloristikou, podobně jako v pozdější době Chodsko. Od roku 1922
působil jako profesor v Olomouci, Znojmě, Brně a na gymnáziu v Plzni.
V roce 1926 se stal členem Svazu zpč. výtv. umělců. Krsovu tvorbu
představují tři oblasti – krajina, kterou zachycoval uhlem, rudkou a pastelem,
dále pak zobrazení lidových písní a
říkadel a konečně virtuosní kresba ženského aktu. Významnou část jeho tvoří i
ilustrátorská tvorba a scenické výpravy pro divadla v Bratislavě, Olomouci
a v Plzni. Bohumil Krs svým dílem oslavuje krásu a rozdává optimistickou
víru v dobrého člověka. Jeho život a dílo se uzavírá v Plzni dne 17.
5. 1962.
Václav
Žalud se narodil v Blovicích dne 30. 4. 1894. Po absolvování
akademických studií se stal profesorem a vedoucím katedry modelování a kreslení
na Českém vysokém učení technickém v Praze. Také on nezapomínal na rodné
Blovice. Vedle své rodiny zde měl řadu přátel, k nimž patřili především
malíři Jaroslav Šafara, Bohumil Krs a architekt František Nejdl. Václav Žalud
měl v Blovicích též svůj ateliér, a to v domě otce MUDr. Milana
Blažka. Je pravděpodobné, že právě zde uvedl sochař Žalud do tajů sochařského
díla svého přítele – Jaroslava Šafaru, který vytvořil reliéf své tety.
Z významných děl Václava Žaluda jmenujme alespoň sochu J. A. Komenského
pro Amsterodam, poprsí maršála Koněva pro Národní památník v Praze na
Vítkově a bustu spisovatele Vladislava Vančury pro Smetanovo divadlo v Praze.
S jeho pracemi se můžeme setkat i v Blovicích. Svědčí o tom např.
městský znak na budově spořitelny a náhrobek rodiny Žaludovy na místním
hřbitově. Životní dráha Václava Žaluda se uzavírá v Praze dne 14. 3. 1977.
František
Nejdl se narodil 1. 7. 1896 v Blovicích na Hradišti, kde byl jeho otec
zámeckým zahradníkem. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Blovicích
a II. české reálky v Plzni v červenci 1914 byl přijat na České vysoké
učení technické v Praze, kde studoval obor architektury a pozemního
stavitelství. Během studia si musel vydělávat kondicemi, protože hmotná situace
rodiny s devíti dětmi byla velmi tíživá. V dubnu 1915 nastoupil
vojenskou službu, byl poslán na italskou frontu, kde byl raněn a později těžce
onemocněl. Z vojenské služby byl propuštěn až v roce 1919, kdy mohl
pokračovat ve studiu, započatém před první světovou válkou. To dokončil
v roce 1925, kdy dosáhl titulu Ing. architektury. Významné místo
v činnosti Františka Nejdla zaujímá výstavba škol a jejich zařízení. Zde
je nutno jmenovat Masarykovy koleje v Praze, Francouzské školy
v Dejvicích, za které mu bylo uděleno francouzské vyznamenání „Officier d´
Academie“, dále Ruské školy na Pankráci a projekt obecné a měšťanské školy
v Blovicích, což byl dar našemu městu. Z veřejných budov měl zásadní
význam projekt Národního technického muzea v Praze na Letné,
v Blovicích pak budova spořitelny. Po druhé světové válce se František
Nejdl dále zdokonaluje ve svém oboru. V roce 1948 dosáhl titulu Doktora
technických věd. K nejvýznamnějším úkolům, na nichž se František Nejdl
podílel po druhé světové válce, patřila výstavba Lidic a Ležáků a výstavba
ústavů ČSAV a jejich zařízení. Životní cesta tohoto skromného, obětavého a
pracovitého člověka se uzavírá v Praze dne 4. 7. 1975.
Odkaz, který nám zanechaly předchozí
generace, je pro nás natolik závazný, že ho nelze přejít několika články do
novin, ale je naším posláním si ho neustále připomínat a vracet se k němu.
I nás budou jednou hodnotit budoucí pokolení. Snažme se, abychom obstáli co nejlépe.